"LIÁN-HÉ-GUÓ"

联合国

Třináctý týden v Číně pokořen. První posezení s kamarády z oboru připadlo na první den týdne a první sníh napadl na prvního prosince. Mikulášská nadílka dorazila i na ambasádu do Pekingu. Stáž nabrala další dimenze, která toho má pramálo společného s diplomacií, přesto jsem se pořádně zapotil.

Co další (tý)den, to nové zkušenosti a zážitky. Hodiny poslechu se přeměnily v tematické semináře o Číně. Vzhledem k tomu, že jsme měsíc před závěrečnými zkouškami splnili veškerou osnovu, tak máme čas jít nad rámec výuky. Tento týden jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli tradiční čínské metody lékařství. Nejzajímavější asi vakuové baňky, které indikují, zda krevní oběh v těle proudí, tak jak má. Akupunkturu na nás učitelka zkoušet nechtěla, ale doporučila nejlepší místa, kam si máme zajít. První sněhová nadílka uprostřed týdne udělala radost zejména početné skupině Thajek a Thajců, kteří viděli a zažili sníh na vlastní kůži vůbec poprvé. Mě až zas tak sníh nenadchl, když přičtu fakt, že zimní gumy na kolo tady asi nepořídím, tak se musím připravit, že všední jízda na kole bude zpestřena o smykové testy na ledu.

Spešl provázek a svíčka = tradiční léčení v Číně

V pondělí večer si albánské velvyslanectví připomnělo státní svátek. Při této příležitosti uspořádal albánský velvyslanec v prostorách svého úřadu recepci, kde jsem se měl možnost seznámit s diplomaty – vrstevníky. Po oficiálním programu mě kolegové pozvali na drink a nešlo říct ne! Najednou jsem se ocitl v restauraci, kde sedělo deset diplomatů z různých koutů světa. Chvíli mi trvalo se adaptovat, přece jen je to trochu novinka jít s diplomaty „na jedno“. Vzhledem k tomu, že máme povětšinou společné zájmy, tak řeč rozhodně nestála. Překvapivě vášnivá diskuze se vedla o Lady GAGA a její oblíbenosti mezi čínskou mládeží.

Debata nad současnými výzvami mezinárodního společenství

 Celý čtvrteční den jsem strávil na symposiu připomínajícím 50 let od tragické smrti jednoho z prvních generálních tajemníků OSN (liánhéguó), který má těžko vyslovitelné příjmení (Hammarskjöld). Organizátoři z Beijing Foreign Studies University připravili skvělé podmínky pro hosty. Vzhledem k tomu, že v místnosti byly ty největší mozky na OSN v Číně, tak jsem se snažil navázat kontakty, které bych mohl zúročit při psaní své bakalářky, která nejen díky této konferenci dostala jasnějších obrysů. Naskytla se mi opravdu neobyčejná příležitost hovořit s bývalým velvyslancem Číny při OSN a zástupcem generálního tajemníka OSN v jedné osobě. Vypadá to, že to nebude poslední setkání s touto osobností. Na závěr dne nás velvyslanec Švédského království pozval na banket. Při této příležitosti jsem měl možnost hovořit s vrstevníky z Nepálu, Jižní Koreje či Ruska. Tyto události nabízejí úžasnou příležitost vstřebávat podnětné informace od lidí z celého světa. Člověku hned ten svět připadá menší, když slyší, že nám Čechům blízké problémy, nejsou cizí lidem na ostatních kontinentech světa.

Páteční večer: kubánská kapela

Páteční večer: indická večeře s programem

Sobotní odpoledne přišel na ambasádu Mikuláš, aby českým dětem předal nadílku. Byl jsem v minulých letech zvyklý na roli Mikuláše. Nicméně letos bylo zapotřebí anděla. Pár diplomatů si povzdechlo, že trochu vypadám jako transvestita, ale dětem to evidentně bylo úplně jedno. Tuším, že tisíc slov by nevypovědělo víc než jedna fotografie. Uvidím, zda až se mi dostanou do rukou, a jestli je budu veřejně publikovat. Převleky všeho druhu mi nejsou cizí, takže ani tento úkol mi nedělal sebemenší problém.

Doslovné překlady na každém kroku

Čas Vánoc se blíží a s tím spojené večírky všeho druhu. Poslední týdnu roku 2011 budou mít ale jiného společného jmenovatele – přípravy na závěrečné zkoušky - které ukončení první půlku mé zkušené v Číně.

"T´AI-CHI-CH´UAN"

太极拳

Vlídné počasí opouští Peking. Přichází několikaměsíční období, kdy jedny ponožky stačit nebudou. Rozhodl jsem se obrnit zdraví vitamíny a sportem. Absolvoval jsem první lekce tai-chi a karate. Jak se říká ve zdravém těle zdravý duch.

Čínská verze Cadillacu One pro prezidenta

Vzhledem k tomu, že po nás nevyžadují učitelé již tolik práce doma, tak jsem si mohl dovolit nabrat nové aktivity. Již v předchozím týdnu jsem navštívil Chinese language corner, který je určen všem nadšencům usilujícím o zdokonalení hovorové čínštiny mimo rámec běžné výuky.  V minulých týdnech jsem se setkal s jistou mírou zdrženlivosti ze strany Číňanů. Vzhledem k tomu, že většina z nich má nízké sebevědomí a pochybují o svých jazykových dovednostech, nijak zvlášť nevyhledávají kontakt s cizinci. Proto jsou tato setkání ideální na navázání nových kamarádství s Číňany se zájmem o cizí kultury. Praxe je taková, že jejich znalosti angličtiny jsou ve srovnání s Českou republikou mnohonásobně vyšší. Pracovitost a neutuchající píle jsou vlastnosti většiny studentů. 

Tai-Chi vypadá jednoduše, samotná realizace už je horší!

 Právě v tomto jazykovém kroužku jsem se měl možnost seznámit s Zhangem, který studuje optiku. Pochází z autonomní oblasti Ningxia. Tento správní celek s muslimskou menšinou je jedním nejmenších v Číně. Žije zde pouze šest miliónů obyvatel. Každoročně zde dokončí střední školu na 50 tisíc studentů, kteří všichni touží studovat na jedné z prestižních pekingských univerzit. Zhang je jedním z 20 studentů, kteří byli mezi nejlepšími a mohli začít studovat na Tsinghua University. Na jedno místo připadalo neuvěřitelných 2500 zájemců. Důležité zmínit, že se nejedná o výjimečnou situaci. Pokud bychom porovnávali prestiž světových univerzit dle počtu uchazečů, tak by ty čínské daleko před všemi ostatními. Obor od oboru se samozřejmě liší. Například na jedno místo lékařské fakulty se hlásí až 4000 studentů z celé Číny. Společně s Zhangem a ostatními studenty jsme si mohli vyzkoušet lekci T´ai Chi (太极拳). Na první pohled jednoduše vypadající relaxace obsahuje škálu cviků, které rozhodně mému tělu byly cizí. Bolestivé pozice střídaly neschopnost udržet balanc. Naštěstí i všichni ostatní zkoušeli tuto duševní očistu poprvé, tak jsem neměl výčitky, že to jsem jenom já ten neschopný.

Skoro jako na koleji.

Překvapení tohoto víkendu byl zapůjčený luxusní apartmán na Donzhimen. Spolužačka Apricot získala čistě náhodou klíče od all-inclusive bytu, který jsme společně celý víkend okupovali. Výřivku, bazén a posilovnu doplnila anglická snídaně skoro až do postele. Člověk by si jednoduše zvykal na takový život, který je ale hodně vzdálený realitě dnešní Číny.

Aby toho sportu nebylo málo, tak sobotní večer zpestřila dvouhodina karate. Je to více než 15let, co jsem složil zkoušku z druhé katy v Kanadě. Samozřejmě, že většinu pohybů jsem zapomněl, ale je to jako s ostatními sporty. Postupně jsem si některé pozice oživil, a mohl se jsem tak alespoň částečně zapojit do náročného tréninku.

Největší armáda světa

 Pomyslnou třešinkou na konci tohoto týdne byla návštěva vojenského muzea v centru Pekingu. Kdo nezažije na vlastní kůži, tak nepozná, jakou roli hrají armádní složky v komunistické zemi. Průvodce mi dělal další z čínských kamarádů Yu, který sloužil rok u mariňáků, ale z vlastní vůle se rozhodl odejít kvůli všudypřítomné korupci. Pomohl mi pochopit, jaké podmínky panují v největší armádě světa. Základní plat vojáka ještě donedávna tvořil necelých 6000 korun měsíčně, nyní se příjem zdvojnásobil. Nicméně i tak jsou podmínky vojenské služby pro nás nepředstavitelně odlišné.

Museum samotné vykládá některé historické události s přihlédnutím na potřeby komunistické strany. Historické úspěchy najdete ve všech čtyřech podlažích rozsáhlé expozice, kde se o Američanech mluví jako o imperialistech a o Japoncích jako největším nepříteli socialistické Číny.

I soudruzi z ČSR tehdá věnovali unikát do sbírky.

Precizní překlady... Priceless

Sám velký Mao dohlíží na chod muzea

Vzhledem k tomu, že bude teď už jenom větší a větší kosa, tak se můžu těšit na další výpravy do muzejní pestrobarevné minulosti Číny – vždy ale s dostatečným nadhledem…

"ZHONGGUO-CAI"

中国菜

Celkem spousta mýtu kolem čínské kuchyně mě přivedla na myšlenku udělat takový kulinářský speciál, který přiblíží, co to vlastně opravdová „čína“ je.

…takže až v dalším blogovém příspěvku se teprve ukáže, zda se hodiny studia a tréninku v terénu zúročily i na akademické půdě. A hned v pondělí se ukázalo, že se celkem zúročily. Urval sem necelých 89 % procent. Většina volného času v předchozích týdnech padla na přípravy na zkoušky, proto jsem se už těšil, až začne pracovní týden a já se vrhnu na další ambasádní úkoly. Tento týden měl společného jmenovatele – média. V pondělí jsem se zúčastnil promítání filmu o pracovním nasazení prvních zahraničních novinářů v Číně po roce 1972, kdy poprvé ČLR navštívil americký prezident Nixon. Snímek s názvem Assignment: China patří do 8dílné série, která mapuje rozmanité momenty čínské historie a byl promítán na velvyslanectví Polské republiky. Středeční a čtvrteční dopoledne jsem se zúčastnil 2 událostí: první zaměřená na současnou situaci zahraničních novinářů a druhá - tiskové konference - nastiňující chystané změny na čínském mediálním trhu.

Po Marlence se jenom zaprášilo!

Co je BIO - to frčí

V pátek odpoledne jsem zavítal na Pekingský veletrh jídla, kde měla i Česká republika svůj stánek. Společnost Rudolf Jelínek a výrobce Marlenky pronikají na čínský trh a tento veletrh je ideální příležitost, jak se představit potencionálním zákazníkům a možným obchodním partnerům. Šel jsem obhlídnout i konkurenci, tedy ostatní státy, které vesměs prezentovaly stejné výrobky. Pití alkoholu je jedním z nejoblíbenějších sportů v Číně, a tak se výrobci z celého světa snaží prorazit na největším trhu světa. Těšil jsem se na ochutnávky, nicméně kukuřičný koktejl ani zeleninový milkshake mě opravdu neoslovily. Mimo toho, že většina nabízených produktů se nedala pozřít nebo už odrazovaly pohledem, lze sledovat jistý trend v tomto odvětví hospodářství. Bio-produkty jsou na vzestupu a tyto potraviny vyrobené bez chemických přísad získávají čím dál více na popularitě mezi městskou populací.

Teď několik faktů o čínské kuchyni (中国菜) a o tom, co se tady vlastně jí:

• Člověk se nikdy nesekne s rýží. Na rozdíl od Čech, kde je rýže pouze přílohou, tady tvoří základ jídla.
• Číňané milují kosti. Neexistuje, abyste dostali kuřecí první maso, které my považujeme za to nejlepší z kuřete. Ať dostane Číňan cokoliv, musí tam být kost, aby si jí mohl hezky ožužlat a poté jí mohl vyplivnout na stůl.
• Pokud máte chuť na nudle, tak ty restované „M22“, které objevíte ve většině jídelních lístku čínských restaurací v Čechách, jen s obtíží najdete zde. Pokud si v Pekingu (ale i jinde) objednáte nudle, tak před vámi přistane miska s nudlemi zalité vývarem a trochou masa. Může se přihodit, že objevíte třeba kuřecí dráp
• Velkou specialitou tady jsou černá vejce. Vidím je na každém kroku, ale ještě jsem se neodvážil ochutnat, protože fakt smrdí!
• Matoucí jsou rovněž pekařské výrobky, které vypadají jako francouzské croissanty či záviny. Většinou totiž skrývají hmotu z fazolí, která ne úplně každému chutná.
• Nezapomeňte, že pokud si v restauraci objednáte vodu, tak vždy dostanete sklenici s horkou vodou. Studená je pouze na požádání. 

Fakt bych netušil, kam se podívám v sobotu na večeři

Vzhledem k tomu, že populace Číny je skoro 3krát větší než je ta Evropské unie dohromady, existuje zde neuvěřitelně pestrobarevná paleta chutí, které cestovatel v Čině může objevit. Člověk se však musí připravit, že Číňané snědí skoro všechno. A odmítnout by bylo nezdvořilé…

Došlo i na malování meihua

"MÍNZHU"

民主

Po týdnu plném studia a následných testů jsem si konečně dopřál odpočinkový víkend. Na kampusu to opět žilo: oslavoval se den nezadaných a tzv. boys day . Od minulého týdne probíhají postupně ve všech provinciích „volby“ do lokálních zastupitelstev. A že to je způsob hlasování opravdu s čínskými specifiky!

Boys day na kampusu

 Již od minulého týdne jsem se poctivě připravoval na proběhnuvší středeční a páteční testy. Učitelé s námi probírali postupně všechny okruhy témat a gramatických jevů. Vzhledem k tomu, že mám celkem 3 předměty, tak mě čekaly 3 odlišné zkoušky čínské zdatnosti. První středeční test proběhl celkem hladce. Poslechová část by rozhodně byla mnohem náročnější, kdyby učitelka přehrála nahrávku pouze jednou. Naštěstí tomu tak nebylo a měli jsme možnost vícekrát odposlouchat několik dialogů v čínštině. Někdy se sám divím, čemu už rozumím. Pak ale vyjdu ze třídy se sebevědomím rodilého Číňana a snažím se odposlouchávat rozhovory ostatních, ale to už se tak nedaří jako ve třídě.

Číňaňi tancují a zpívají skoro všude!

Další dva oddíly testování proběhly v pátek. První z nich, osobně nazvaný „uplatni všechny znalosti – i ty, které nemáš“, trval přes 2 hodiny. Na konci 5stránkové písemky jsem ještě vyšvihl esej na téma můj kamarád. Ústní částí jsem zakončil zkouškové martýrium v polovině semestru. S výsledky budeme obeznámeni zítra, takže až v dalším blogovém příspěvku se teprve ukáže, zda se hodiny studia a tréninku v terénu zúročily i na akademické půdě. Zkouškové se netýkalo jen mezinárodních studentů, ale i místních. Na konci týdne proběhly na kampusu další studentské akce. V pátek se zde oslavoval den nezadaných. Každoročně připadá svátek na 11. 11., tedy opravdu Singles day. Je to vlastně opak Svátku sv. Valentýna. Tím spíš je to tady populární, když na kampusu je odhadem 3x více kluků než děvčat. Proto tady vznikla tradice Boys day, kdy pro ně děvčata připravují sportovní a jiné aktivity. Problém nevyrovnaného počtu mužů a žen není jen na kampusu Tsinghua University, ale v celé Číně. Kvůli politice jednoho dítěte je preferované mužské pohlaví novorozence, logicky se to promítá do demografického vývoje populace, muži mají tak často problém najít partnerku.

Místo modliteb oplývající červenou

A pokud se tady zrovna neoslavuje nějaký čínsky zvláštní svátek, tak se tady volí! Ano, i v Číně jsou volby, ale jsou dost specifické. Od minulého týdne do příštího roku potrvá hlasování do krajských a městských zastupitelstev, kterého se mohou zúčastnit všichni Číňané starší 18let. Je v tom ale malý háček. Na rozdíl od voleb, které známe my, a v kterých můžeme svobodně vybrat zástupce z různých politických stran, je tomu v Číně jinak. Čínský koncept demokracie (mínzhu) je z podstaty věci odlišný. Kandidáti musejí být předem prověřeni a schváleni volební komisí, která je samozřejmě řízena Komunistickou stranou. Pokud se názory kandidáta neshodují s idejemi komunismu, tak má jedinec dopředu prohraný boj. Dále se na kandidátku probije jen ten, kdo má konexe v lokálním sdružení, které posvětí, že je opravdu spolehlivý a vhodný kandidát. Jediný moment, který se dá považovat za demokratický, je když volič přijde do volební místnosti a může si vybrat z předem prověřených osob a vhodit svůj hlas do urny. Takovéto rádoby volby tu probíhají každých 5 let a účastní se jich na 900 miliónů občanů. V letošním a příštím roce bude zvoleno do zastupitelstev více než 2 miliony nových reprezentantů lidu, stejně tak jako byl kdysi zvolen sám velký Mao.

Tak tady sem rozhodně naposledy nebyl!

V pátek proběhla pořádná party v klubu Vics, kde jsem tentokrát nemohl chybět. Zde se schází pekingská zlatá mládež a cizáci z celého světa. Sobotu jsem tak skoro celou dobíjel vybité baterky z protančené noci. V neděli jsem strávil odpoledne se svoji šéfkou z ambasády. Diskutovali jsme o smyslu české zahraniční politiky a prací diplomatů. Několikahodinové povídání mě opět utvrdilo v tom, že jdu tím správným směrem…

„CHÁNGCHÉNG“

长城

Postupné zotavení, dohánění školních povinností a průlomový den dávající smysl mému studiu – to vše a mnohem více během prvního listopadového týdne v Číně.

Hodinový výšlap se rozhodně vyplatil!

Dnes jsou to přesně 2 měsíce, co jsem poprvé vstoupil na území pevninské Číny. Mám tedy za sebou již jednu čtvrtinu celé výpravy do krajů vzdálených. Za tu dobu jsem měl možnost poznat spoustu zajímavých lidí a od každého se dozvědět střípky informací, které se postupně skládají do pestrobarevné mozaiky. Jen těžko usuzovat, jaký osud tuto pomyslnou mozaiku čeká. Doposud postupně přibývaly převážně pozitivní dojmy a zkušenosti. Poznávání Číňanů a země jako takové, je výzva, která vyžaduje hodně úsilí, ale věřím, že v budoucnu se mnou vynaložené úsilí zúročí. Vypětí sil jsem musel rovněž soustředit na zotavení z nepříjemné nemoci. Teď už se vše nachází v normálu.  Dostatek vitamínů a chuť jíst jsou zpět.

Jen pro představu, jak daleko jsem za 2 měsíce pokročil.

V minulém týdnu slavila jedna z mých učitelek narozeniny. Tuto informaci jsme získali čistě náhodou a bohužel se zpožděním, tak nebyl moc prostor reagovat. Dodatečně jsme popřáli ke kulatinám. Na oplátku nám kantorka vysvětlila, jak se slaví tradiční narozeniny v Číně.  Samozřejmě vliv západu se nezastaví ani před zdejší tradicí a kulturou. Narozeninový dort, takový jaký ho známe my, je při oslavě samozřejmostí. Starší generace, ale nic jako narozeninový dort neznají. Dříve se totiž připravovala pro oslavence nudle.  Ale ne ledajaká! Čím je nudle delší, tím větší zdraví a dlouhověkost oslavenci přejeme. Chápu, že dort působí na oslavence přitažlivěji, než nudle, které tady mají každý den k snídani, obědu a večeři.

Kachní hlava přišla při porcování  na řadu jako první.

Tak když už jsem u toho jídla, tak zmíním důležitou informaci, která se bude hodit každému, kdo se do Číny teprve chystá. Čínská kultura stolování nabízí mnoho odlišností od našich západních zvyklostí. Pokud cizinec stoluje s Číňany, tak se nesmí nechat zaskočit, tím co bude na stole, případně tím, co musí jako ten vážený host sníst. Není ničím výjimečným, když při večeři na stole přistane ryba. Na rozdíl od Evropy je ale připravená bez vykostění či porcování. Hostitel většinou lpí na tom, aby návštěva začala jako první a vzala si to nejlepší, co se na stole nachází. V tomto případě by to byla samotná rybí hlava. Analogická situace přichází u ostatních zvířat. Číňana uznávajícího tradiční hodnoty byste tak mohli urazit, pokud byste se nepustili do hlavy jakéhokoliv zvířete, které zrovna na stole bude. Číňané mají takové přísloví: „Jíme všechno, co létá, kromě letadel. Sníme všechno, co stojí na 4 nohou, kromě lavice. Pochutnáme si na všem, co stojí na 2 nohou, kromě člověka.“… Tak alespoň už vím, co na stole nenajdu. Ale jako zúžení možností to moc nepomáhá.

První listopadovou sobotu jsem se konečně vypravil na Velkou čínskou zeď (Chángchéng), konkrétně na Mutianyu, úsek zdi 80km severovýchodně od Pekingu. Výprava se uskutečnila při příležitosti návštěvy kamaráda z Rakouska, kterého jsem poznal během jednoho z Rotary kempů, kterých jsem se v minulosti účastnil. Den byl zcela průlomový, protože hned několikrát došlo na konverzaci zcela v čínštině. Poprvé asi 20minutové debatování s řidičem minivanu o tom, který z přístupných úseků Velké zdi přitahuje více turistů a proč. V závěru mi nabídl, zda bych nechtěl jeho dceru. S díky jsem odmítl a společně s kamarády jsme se vydali na hodinový výšlap směrem k vrcholku pohoří, kde se táhne samotná zeď, která nabízí opravdu impozantní podívanou do všech světových stran.

Přeskočit se nám jí ale nepodařilo...

Vzhledem k tomu, že mě v příštím týdnu čekají zkoušky, tak došlo na opakování slovíček v metru, kde to (jako vždy) vzbudilo zájem ostatních. Z ničeho nic mi člověk sedící po mé pravici začal opravovat vypsaná slovíčka. Tento impuls se záhy proměnil v konverzaci (samozřejmě v čínštině) o jeho práci a mém studiu. Sem tam jsem nerozuměl, ale naštěstí uměl trochu anglicky, takže jsme nakonec oba pochopili, co ten druhý říkal. Bylo tomu tak poprvé, co jsem použil čínštinu souvisle a bez pomoci ostatních. 

Moje první video konference: NATO-China Dialogue 

Blažený pocit na konci dne byl zasloužený, a tak se těším na další podobné výpravy a náhodné konverzace v metru či autobuse. Příště snad už bez pomoci angličtiny!

"ZHONG-OU JIAO"

中欧交

Dalších deset dní uteklo přímo zběsilým tempem. Hlavní náplní posledního týdne byla účast na summitu evropských a čínských mládežnických lídrů v Pekingu a Tianjinu. Taky si můžu odškrtnout další „poprvé“. Chtě nechtě jsem musel do nemocnice a to za ne zrovna příjemných okolností. V závěru týdne jsme na ambasádě zvládli připravit úžasnou recepci pro více než 300 hostů k příležitosti státního svátku ČR. Do školy jsem tak moc nechodil, ale dočasné záškoláctví vyplnily nové zajímavé aktivity.

Tak tedy postupně. Stáž na ambasádě nese mnoha podob. Plánované setkání mladých Evropanů a Číňanů, které mělo slavnostně ukončit proběhnuvší Rok mládeže zemí EU a ČLR, Evropská komise naplánovala na konec tohoto měsíce. Smyslem ročního projektu bylo přiblížit evropskou a čínskou mládež a navázat dlouhotrvající přátelství (中欧交).

zástupci ČR na Summitu (oficiální)

Ambasáda mě vyslala na toto fórum mladých, abych hájit zájmy České republiky a reprezentoval tak i členskou zemi EU. Lepší konstelace asi být nemohla, protože z Čech přijela Ev Peterková a mohli jsme tak celý projekt absolvovat společně. Lepší zástupce mládeže Česka než nás by člověk jen těžko hledal J. Vzhledem k tomu, že paralelně s naším programem měli jednat i ti velcí lídři EU a Číny, tak mělo dojít ke společnému setkání. Řecko a krize v Eurozóně všechno ale zkomplikovaly. Shledání s prezidentem Barrosem ani čínským premiérem Wenem neproběhlo, ale ani krize v Evropě nám nezabránila, abychom se na Summitu mladých lídrů pokusili zapracovat na budoucnosti euro-čínských vztahů.

zástupci ČR (panda-móda teď v Pekingu frčí)

Až během těchto dní jsem si mimo jiné uvědomil, jak tady v Asii vnímají Evropskou unii. Ve světle posledních týdnů nebyla naše výchozí pozice jednoduchá. Během jednání jsme se snažili napravit obraz Evropy, a tak na rozdíl od současných politiků jsme hledali společná řešení a kompromis. Z jednání vyplynulo, že Číňané Evropě nerozumí a změnit tento stav bude asi největším údělem pro nás do budoucna. Důležité zmínit, že po celou dobu na nás dohlížela řada soudruhů ze Strany. Dělali se hrozně nenápadnými, ale když jeden čínský student začal hovořit o svobodě slova a přístupu k informacím, tak byl následně soudruhem napomenut, že to není vhodné říkat. Proto byli všichni čínští studenti velmi opatrní při vyjadřování, až při rozhovorech v malých skupinkách projevili veliký zájem se podělit o názor v otázkách Tibetu, lidských práv či Facebooku. Přesně takový je stav i celé společnosti. Nespokojenost lidí v mnoha oblastech života existuje, ale vlastní názor či kritický postoj jsou nežádoucí. I proto v minulém týdnu se Strana rozhodla zpřísnit, co se bude vysílat v televizi. Komunisté se rozhodli omezit rozsah zábavných pořadů, které by mohly způsobit „morální pokřivení“ národa. Dá se tedy od příštího roku očekávat ještě více kulturních programů deformujících čínský národ. Až zase uslyším někoho mluvit o Číně jako zemi směřující k demokracii, tak se budu o něco víc smát než do teď.

Mezi prvními i velvyslanec KLDR

Ve čtvrtek se na ambasádě konala společenská událost roku. Připomínka vzniku samostatného Československa slouží každoročně jako příležitost, při které ambasádu zavalí stovky Číňanů se zájmem o Čechy, Čechů se zájmem o Čínu a v neposlední řadě velvyslanci a diplomaté z celého světa. Pozornost vzbudil velvyslanec KLDR. Vzhledem k tomu, že ne všechny země mají navázané diplomatické vztahy s tímto diktátorským režimem, nenašel velvyslanec během recepce nikoho, kdo by se s ním chtěl bavit. Jediný, kdo mu dělal společnost, byl odznáček Kim Ir Sena připnutý na jeho saku. Má situace byla značně odlišná. Kolegové z ambasády mě seznámili s mnoha zajímavými kolegy s ostatních úřadů. Využil jsem této příležitosti, abych pozval pár svých spolužáků a kamarádů, aby se podívali, kde vlastně pracuju. Vždycky je co vylepšovat, ale opět se potvrdilo, že na ambasádě funguje sehraný tým profesionálů – recepce se rozhodně povedla!

doslova za pět dvanáct

garden party na konci října

pohled na rezidenci velvyslance

Poslední dny jsem zase bojoval se zdravím. Neidentifikovatelná nemoc mně připravila potěšení na 3 noci horeček a malátnosti. Čínské nemocnice disponují nejmodernějšími přístroji a zkušeným personálem. Nikdo však nedokázal zjistit co mi je, a tak teď mám klidový režim a postupně se mi vrací barva i vzhled! 

Čína se mě snaží oslabit různými způsoby, ale zatím jsem vždy vyhrál já! 

"JIEKE DASHIGUAN"

捷克大使官

Hned po návratu z cest jsem věděl, že se můžu těšit na další dobrodružství. Po 6 týdnech v Číně jsem nastoupil na dlouho očekávanou stáž na zastupitelském úřadu České republiky v Pekingu.

Hlavní budova ambasádního komplexu

S několika měsíčním předstihem jsem oslovil českého velvyslance v Číně, zda by vůbec stáž byla možná. Nečekal jsem dlouho na příjemnou zprávu, že jsem byl vybrán. Jako budoucí stážista jsem vyplnil všechny potřebné formuláře Ministerstva zahraničních věcí. Dva týdny před samotným nástupem jsem šel ambasádu okouknout a domluvit se s mojí šéfkou na konkrétních podmínkách spolupráce. Slovo dalo slovo a já se konečně v pondělí hned po škole vydal na první den v nové práci. Byl jsem nervózní a zároveň nadšený jako nikdy dřív. Už před dvěma lety jsem si poprvé začal pohrávat s myšlenkou, že bych se vydal do Pekingu na zkušenou a teď to bylo tady!

 Všechny ambasády v Pekingu působí ne zrovna přátelským dojmem. Dvojité zdi a ostnatý drát chrání každou ambasádu před vniknutím nepovolaných osob. Tato opatření byla zavedena zejména po pokusech uprchlíků ze Severní Koreje získat azyl na zastupitelských úřadech evropských zemí. Nedůvěřivě vyhlížející vojáci kontrolují, aby se nikdo nepřiblížil k ochrannému pásmu, které dělí ambasády od okolního světa. Po prvních dnech už vojáci nevypadají tak přísně a jsou vždy rádi, když se s nimi pozdravím.

pohled na Ministerstvo obchodu ČLR ze semináře MMF

Česká ambasáda (捷克大使官) se skládá z rozlehlého pozemku, administrativní budovy, reprezentačních prostor a rezidenční části, kde bydlí diplomaté a administrativní personál. Vzhledem k tomu, že byl areál postaven v 60. letech, tak muselo zákonitě dojít k rozdělení pozemku na začátku roku 1993. Toto oddělení je tady spíše administrativní. V rezidenční části spolu žijí Češi a Slováci a každé úterky a čtvrtky spolu soupeří na volejbalovém hřišti.

Po nutné administrativně a seznámení se s bezpečností na pracovišti (i tady se při požáru má křičet „HOŘÍ“) jsem se konečně mohl pustit do práce. Monitoring médií a zpráva o návštěvě premiéra Putina byly hlavní náplní dne. Ve středu a čtvrtek jsem už v kanceláři nezůstal. Ekonomický úsek ambasády mě vyslal jako zástupce na dva semináře týkající se budoucnosti čínské ekonomiky. Zopakoval jsem si spoustu ekonomických pojmů a dozvěděl se předpověď MMF, jak se Číně bude dařit v roce 2012. Aby toho nebylo málo. Ve středu odpoledne proběhla recepce na ambasádě. Po 7 týdnech jsem si mohl zase dát mimo jiné řízek s bramborovým salátem. Asi nebude žádným překvapením, že to byla příjemná změna po x porcích rýže a nudlí.

manželky jihokorejských diplomatů

Největší zážitek však přišel až na závěr týdne. Paní konzulka mě vzala jako doprovod na jihokorejskou recepci při příležitosti vojenského státního svátku. Společenská událost pro několik set hostů byla opravdovou zkouškou ohněm. Manželky japonských diplomatů v kimonech, generálové z Nigérie, Angoly či Brazílie a v neposlední řadě jihokorejský velvyslanec, který nás přivítal společně se svojí chotí. Naštěstí mi etiketa ani diplomatický protokol nejsou cizí, a tak jsem mohl uplatnit své teoretické znalosti v praxi. Vždycky je co zlepšovat, ale nějak tak tuším, že to zdaleka není poslední společenská akce, která mě tady čeká.

organizace byla dokonale zvládnuta

Připadám si jako ryba ve vodě…

"SHANGHAI"

 上海

Druhá část expedice měla za cíl největší město Číny. Město a jeho obyvatelé mě překvapili. Když jsem se procházel po známém Bundu nebo bloudil uličkami části zvané French Concession, tak jsem si spíš připadal doma v Evropě než v Asii.

Pohled na Pudong

Cesta autobusem trvající 3 hodiny z poslední destinace byla zvláštní hned v několika ohledech. Z očekávané zastávky na dálničním odpočívadle se stala nečekaná podívaná. Výjezdovou cestu z benzínky zatarasila dálniční policie a odmítla podat jakékoliv informace (i kdyby něco prozradili, tak pochybuju, že bychom rozuměli – tady na rozdíl od Pekingu se můžeme vymlouvat na jiný dialekt čínštiny). Po 30 minutovém čekání a pohledu na totálně prázdnou dálnici, se kolem nás prořítila kolona desítky černých limuzín a doprovodných policejních vozů. Žádný světový státník tou dobou zemi nenavštěvoval, tak si asi jen vysoce postavení úředníci snažili ušetřit čas. Mimo korupce Číňany rozčiluje nekonečný vozový park drahých limuzín, kterých vysoce postavení členové Strany často a rádi zneužívají pro svoje osobní potřeby.

stačí se otočit a hle - Paříž

Největší dojem v Šanghaji (上海 – město nad mořem) na mě udělala promenáda „The Bund“, která nabízí podobný pohled přes vodní plochu jako v Hong Kongu. Na rozdíl od Hong Kongu rozděluje město řeka Huangpu, která přepravuje zejména turisty, kteří se vydají na plavbu výletní lodí. Můj zájem se ale soustředil na opačnou stranu promenády. Paříž nebo Vídeň? Nebyl jsem si jistý, které město mi to připomínalo více. Průvodce Lonely Planet, který mě doprovází na každém kroku při cestách, mi prozradil, že mrakodrapy a zástavba vznikala na počátku 20. století, tedy ve stejném období jako New York. Vzhledem k obrovskému vlivu cizinců, kteří sem dodnes přijíždějí hlavně za obchodem, je město zcela kosmopolitní. Má-li člověk chuť se projít mezi pařížskými městskými domy, objevovat vídeňské uličky nebo navštívit čtvrť Brooklyn, tak Šanghaj nabízí vše zmíněné a mnohem více!

...i tohle je foceno v centru Šanghaje

Na druhý den jsme hned z rána vyrazili do míst, kde se minulý rok Čína představila jako organizátor světové výstavy EXPO. Ano, i v roce 2011 je část areálu otevřena. Naše kroky směřovaly ke stavbě, která i přes silnou vrstvu smogu byla vidět z druhé strany řeky. Čínský pavilon zůstává stále otevřený a nabízí pohled návštěvníkovi do Číny, která rozhodně v roce 2010 ani letos nevypadá tak, jak ji tvůrci expozice vybarvují. Naštěstí jsme nemuseli čekat 6 – 7hodin (!!!) jako návštěvníci minulý rok. Pavilon vypráví příběh Číny od dávné historie a vykresluje současnost a budoucnost Číny v těch nejlepších barvách. Autoři jaksi zapomněli zmínit období vlády Mao Ce-tunga, během které se staly jedny z největších neštěstí národa jako „Velký skok vpřed“ či Kulturní revoluce. Pomyslnou třešínkou propagandy byly designové záchody evropského stylu, které běžný Číňan z venkova (tedy stále většina populace) jen těžko kdy viděl či používal. Vysoké zdi okolo maskují realitu EXPO 2010. Polorozbořené pavilony, opuštěné stánky s občerstvením a nevyužívané obrovské plochy určené k parkování slouží jako příklad čínského megalomanství a neznalosti pojmu jako udržitelný rozvoj.

čínsko-americká rodina, která pomohla při nesnázích všeho druhu

Poslední 4 dny jsem neměl přístup na blokované stránky, tak proto až teď publikuji zajímavosti ze Šanghaje.

Tento týden jsem každé odpoledne trávil u svého nového zaměstnavatele – Ministerstva zahraničních věcí ČR. Plní se mi jeden z největších snů. První momenty byly až nečekaně příjemné a rozhodně se nudit nebudu.

O tom se ale musím rozepsat víc…

"NANJING HE HANGZHOU"

南京和杭州

Když už se slaví v Číně státní svátek, tak už pořádně. Devět dní volna využil všechen pracující lid k cestování nebo návštěvě rodiny, která často bývá vzdálená několik set kilometrů. Následoval jsem migrační toky a navštívil během posledních 7 dní 5 měst východní Číny.

multinárodní osazenstvo výpravy (USA-GB-GER-CZ)

Společná domácnost všech

Jízda vlakem je tady zcela jiný zážitek, než když jedete třeba hodinu z Pardubic do Prahy. Až nečekaně domácí atmosféra se vytvoří po několika zdráhavých pohledech. Samozřejmě jsme já a mí 3 spolužáci byli jedinými Evropany v celém voze, možná i vlaku. To způsobilo pochůzky spolucestujících, kteří nás nápadně i nenápadně fotili. Ti odvážnější třeba pozdravili či se pokusili navázat konverzaci, která však velmi rychle končila kvůli naší jazykové nevýhodě. Po vyčerpání všech frází z rozhovorů lekcí 1 – 6 jsem už byl ve slepé uličce. Název „Mám mnoho nepřátel“ nese 5. lekce, proto jsem raději tuto kapitolu vždy raději přeskočil. Připadal jsem si, jako kdyby seděl v obýváku té dané rodiny a trávil s nimi jeden běžný večer a noc. Instantní nudle, neidentifikovatelné „delikatesy“ a karty či smartphone jsou nepostradatelnou nutností při cestování Číňanů. V 22.30 přijde osobně výpravčí zkontrolovat, zda jsou všichni připraveni zalehnout a vypne světla v celém vlaku. Povinná večerka, která umocňuje celý zážitek z cesty, připomíná školu v přírodě. Není tedy překvapením, že v 7.00 nás probudil čínský country pop. Naštěstí na rozdíl od ŠVP tady po nás nikdo nevyžadoval ranní rozcvičku. Ale nedivil bych se.

Výhled z Fialové hory na Nanjing

Nanjing (南京) – první destinace naší výpravy – je bývalým hlavním městem Číny. Podobnost názvů Beijing a Nanjing není náhodná. „bei“ znamená sever a „nan“ jih. Společným znakem je „jing“ což značí město. Memento hrůz, které se zde odehrály v roce 1937 při vpádu a okupaci Japonců, vyvolává u všech Číňanů silné negativní vzpomínky dodnes. Během několika týdnů bojů bylo povražděno na 250000 civilistů. Popravčí čety často usekávali hlavy, jakožto nejrychlejší způsob popravy. Zvěrstva byla doplněna o nejméně 30000 brutálně znásilněných a zohavených žen. Až tam jsem si teprve dokázal představit, v jakém měřítku bylo pácháno násilí. Čínská vláda vynaložila nemalé prostředky, aby současným a budoucím generacím Nanjing Massacre Memorial Hall připomínal příběhy lidí, kteří se stali válečnými oběťmi. Ale ani zde není výjimkou, že jsou některé informace upravené tak, aby nepoškozovali obraz Komunistické strany u společnosti. Třeba takový detail, jakože byly brány města zataraseny přívrženci komunistů, aby lidé nemohli utéct a měli „hrdě padnout za vlast v boji“, již památník opomíná. Muzea a památníky všeho druhu se tak spíše stávají nástěnkou poupravených úspěchů komunistů v různých obdobích historie.

Pagoda 6 harmonií protipólem mrakodrapů

Hangzhou (杭州), město přesahující velikostí populace třeba Slovenska, ve mně zanechalo dojem středomořského města s promenádou s výhledem na jezero připomínající moře. Až symbolicky působí jezero jako předěl mezi historií a budoucností Číny. Na západě jezera je mnohapatrová pagoda z 12. století. Druhé straně vodní plochy dominuje moderní finanční čtvrť 21. století, která se každý večer rozzáří do všech odstínů barevného spektra. Alespoň už vím, proč Čína trpí nedostatkem elektrické energie. Není divu. Když každý větší barák je pokryt LED světly a dálnice jsou pro změnu opatřeny zelenými nebo modrými neony.

Posledních 48 hodin naplnilo příval zážitků ze Šanghaje. Toto město si ale zaslouží příspěvek sám o sobě…

"JIHUA CHENGYU"

計劃生育

Odlišnost kultur se může projevovat v mnoha oblastech života. V běžném každodenním bytí, podnikání nebo v pohledu na svět, který někdy působí jako globální vesnice a někdy jako naprosto odlišné a cizí kraje. Čína má mnoho tváří. Pro nás Evropany některé jen těžko pochopitelné.

mapy tady zobrazují opravdu Zemi středu uprostřed

Čtvrtý týden v Pekingu mi nabídl možnost nahlédnout do systému výchovy dětí a vzdělávání. Tento systém ovlivňuje čínskou společnost více, než jsem si doposud myslel. Kombinace čtyř-stupňového systému výuky a tzv. politiky jednoho dítěte (JiHuan-shengYu)vytváří vysoce soupeřivé prostředí a klade až nesmyslně velký tlak na mladého člověka – zejména ze strany rodiny. Já osobně jsem byl trochu v šoku, když jsem se měl možnost dozvědět více o těchto aspektech života mladých v Číně.

V roce 1979 byla zavedena pravidla, která do dnešního dne zabraňují rodinám mít libovolné množství potomků. Systém se postupně vyvíjel a dnes neumožňuje mít rodinám více než jedno dítě, výjimkou jsou vesnické oblasti, kde jsou ale povoleny pouze děti dvě a to pouze v případě, že se jako první narodí holčička. O „štěstí“ mohou mluvit rodiče, kterým se narodí dítě s postižením – mají tak právo na druhého potomka. Samozřejmě by celý systém jen stěží fungoval, kdyby nebyly zavedeny postihy za porušení této politiky. Pokud se tedy narodí do rodiny, která je etnicky většinová, tedy Han, druhé dítě, tak udělí úřady pokutu ve výši 100 000 yuanů (v přepočtu něco přes čtvrt milionu korun). Dalo by se to brát jako daň z porodu. Tím to ale nekončí. Vzhledem k tomu, že většina organizací a firem je vlastněna či kontrolována státem, tak souběžně s pokutou přichází výpověď a zápis o tomto „přestupku“. Co se tedy děje s dítětem, které se nešťastně narodí jako druhé? Plnohodnotný život ho jistě mine. Tyto černé děti nezískají „hukou“ (něco jako naše občanka) a nemůžou tedy žádat o práci či uzavírat sňatky.

jeden z mnoha, který vyrůstá bez sourozence

Aby toho nebylo málo. Zátěž na mládež během studia je nesrovnatelně větší než u nás. Hned jsem si vzpomněl na doby, když mě nebavilo odpoledko a chtěl jsem se radši ulejt ze školy. Děti na prvním stupni mají školu od pondělí do pátku od 8 ráno do 17 hodin. A to je teprve začátek. Na těch nejlepších středních školách, které jsou rozděleny na 2 stupně, probíhá výuka 7 (!!!) dní v týdnu, a to od 8 do 21 hodin jen s přestávkou na oběd, během které ale stejně nemají volno, protože musí zpracovat zadané úkoly.

Během týdne jsem navštívil Beijing Design Week, který pro mě byl milým překvapením co do mezinárodního zastoupení a celkovým zastoupením všech forem moderního umění. Většina programu se odehrávala v 798 Art Districtu, který celému projektu dodává svéráznou atmosféru  nejen kvůli tomu, že prostory jsou staré produkční haly a výrobny bývalého komplexu zbrojovky.

První říjnový den hraje v novodobé čínské historii nejdůležitější roli – v roce 1949 vznikla Čínská lidová republika. Rozhodl jsem se vyrazit na místo největších oslav, tedy na náměstí Nebeského klidu, které klidné rozhodně nebylo. V celém městě panovala radostná atmosféra. Ještě aby ne. Čínu čeká týden volna a já se svými čtyřmi spolužáky toho hodlám využít na maximum. Vyrážíme do bývalého hlavního města Nanjingu, Shanghaje a dalších měst při jižním pobřeží.

14 lidí - 14 národností aneb středeční véča po Japonsku