„CHÁNGCHÉNG“

长城

Postupné zotavení, dohánění školních povinností a průlomový den dávající smysl mému studiu – to vše a mnohem více během prvního listopadového týdne v Číně.

Hodinový výšlap se rozhodně vyplatil!

Dnes jsou to přesně 2 měsíce, co jsem poprvé vstoupil na území pevninské Číny. Mám tedy za sebou již jednu čtvrtinu celé výpravy do krajů vzdálených. Za tu dobu jsem měl možnost poznat spoustu zajímavých lidí a od každého se dozvědět střípky informací, které se postupně skládají do pestrobarevné mozaiky. Jen těžko usuzovat, jaký osud tuto pomyslnou mozaiku čeká. Doposud postupně přibývaly převážně pozitivní dojmy a zkušenosti. Poznávání Číňanů a země jako takové, je výzva, která vyžaduje hodně úsilí, ale věřím, že v budoucnu se mnou vynaložené úsilí zúročí. Vypětí sil jsem musel rovněž soustředit na zotavení z nepříjemné nemoci. Teď už se vše nachází v normálu.  Dostatek vitamínů a chuť jíst jsou zpět.

Jen pro představu, jak daleko jsem za 2 měsíce pokročil.

V minulém týdnu slavila jedna z mých učitelek narozeniny. Tuto informaci jsme získali čistě náhodou a bohužel se zpožděním, tak nebyl moc prostor reagovat. Dodatečně jsme popřáli ke kulatinám. Na oplátku nám kantorka vysvětlila, jak se slaví tradiční narozeniny v Číně.  Samozřejmě vliv západu se nezastaví ani před zdejší tradicí a kulturou. Narozeninový dort, takový jaký ho známe my, je při oslavě samozřejmostí. Starší generace, ale nic jako narozeninový dort neznají. Dříve se totiž připravovala pro oslavence nudle.  Ale ne ledajaká! Čím je nudle delší, tím větší zdraví a dlouhověkost oslavenci přejeme. Chápu, že dort působí na oslavence přitažlivěji, než nudle, které tady mají každý den k snídani, obědu a večeři.

Kachní hlava přišla při porcování  na řadu jako první.

Tak když už jsem u toho jídla, tak zmíním důležitou informaci, která se bude hodit každému, kdo se do Číny teprve chystá. Čínská kultura stolování nabízí mnoho odlišností od našich západních zvyklostí. Pokud cizinec stoluje s Číňany, tak se nesmí nechat zaskočit, tím co bude na stole, případně tím, co musí jako ten vážený host sníst. Není ničím výjimečným, když při večeři na stole přistane ryba. Na rozdíl od Evropy je ale připravená bez vykostění či porcování. Hostitel většinou lpí na tom, aby návštěva začala jako první a vzala si to nejlepší, co se na stole nachází. V tomto případě by to byla samotná rybí hlava. Analogická situace přichází u ostatních zvířat. Číňana uznávajícího tradiční hodnoty byste tak mohli urazit, pokud byste se nepustili do hlavy jakéhokoliv zvířete, které zrovna na stole bude. Číňané mají takové přísloví: „Jíme všechno, co létá, kromě letadel. Sníme všechno, co stojí na 4 nohou, kromě lavice. Pochutnáme si na všem, co stojí na 2 nohou, kromě člověka.“… Tak alespoň už vím, co na stole nenajdu. Ale jako zúžení možností to moc nepomáhá.

První listopadovou sobotu jsem se konečně vypravil na Velkou čínskou zeď (Chángchéng), konkrétně na Mutianyu, úsek zdi 80km severovýchodně od Pekingu. Výprava se uskutečnila při příležitosti návštěvy kamaráda z Rakouska, kterého jsem poznal během jednoho z Rotary kempů, kterých jsem se v minulosti účastnil. Den byl zcela průlomový, protože hned několikrát došlo na konverzaci zcela v čínštině. Poprvé asi 20minutové debatování s řidičem minivanu o tom, který z přístupných úseků Velké zdi přitahuje více turistů a proč. V závěru mi nabídl, zda bych nechtěl jeho dceru. S díky jsem odmítl a společně s kamarády jsme se vydali na hodinový výšlap směrem k vrcholku pohoří, kde se táhne samotná zeď, která nabízí opravdu impozantní podívanou do všech světových stran.

Přeskočit se nám jí ale nepodařilo...

Vzhledem k tomu, že mě v příštím týdnu čekají zkoušky, tak došlo na opakování slovíček v metru, kde to (jako vždy) vzbudilo zájem ostatních. Z ničeho nic mi člověk sedící po mé pravici začal opravovat vypsaná slovíčka. Tento impuls se záhy proměnil v konverzaci (samozřejmě v čínštině) o jeho práci a mém studiu. Sem tam jsem nerozuměl, ale naštěstí uměl trochu anglicky, takže jsme nakonec oba pochopili, co ten druhý říkal. Bylo tomu tak poprvé, co jsem použil čínštinu souvisle a bez pomoci ostatních. 

Moje první video konference: NATO-China Dialogue 

Blažený pocit na konci dne byl zasloužený, a tak se těším na další podobné výpravy a náhodné konverzace v metru či autobuse. Příště snad už bez pomoci angličtiny!