"TAI-HAO-LE"

太好了

Život na kampusu, pro nás Čechy poměrně neznámý, nabízí každý den nespočet způsobů, jak se seznamovat se zajímavými lidmi. Třetí týden mi opět rozšířil obzory a poskytl příležitost se aktivně zapojit do studentského života naplno.

hodiny konverzace už nejsou monologem učitelky

Co den ve škole, to 40 - 60 nových znaků, které se musím naučit. Tempo je neúprosné, ale o to víc mě to motivuje. Diktáty a písemky - to je každodenní realita. Tři učitelky, které nás každý den drtí v kurzech psaní, konverzace a komplexní jazykové dovednosti. Bylo pro mě překvapením, když po třech dnech výuky naprosto vypustily angličtinu a jakékoliv vysvětlování je pouze v čínštině. No samozřejmě, že jim nikdo nerozuměl, ale zadání či otázku opakují, tak dlouho, než to nám všem dojde. Je příjemný pozorovat, jak se doba vysvětlování zkracuje. Až skoro komicky působí, když nás chválí za každou správně vyslovenou větu - Tai hao le, tai hao le (výborně, výborně!). Asi si říkáte, co je složité na tom přečíst správně větu. Tak buď je to ve znacích nebo v pinyinu, tedy čínské hláskové abecedě. Složitost tkví v tom, že výslovnost je rozdělena do čtyř hlasových poloh, které se musí přesně dodržovat, jinak hrozí záměna za jiné slovo - často úplně jiného významu.

Blížící se podzim připomíná v Pekingu spíše horké letní měsíce. Teploměr neukazuje méně než 25 stupňů. Každé odpoledne se vydáváme do parku, abychom nasoukali do hlavy všechny znaky na další den. Na kampusu jsou perfektně upravené trávníky připomínající golfové hřiště, proto jsme je využili jako ideální místo pro studium. Nutno podotknout, že jsme na trávníku velikosti Staromáku byli sami. Ani zde jsme neunikli zájmu Číňanů, kteří si nás opět fotili a ti odvázanější si za námi přišli sednout a zapózovat.  Důvod, proč se s námi fotí mi byl nedávno prozrazen. Čínská sociální síť "Ren-Ren", tedy "Člověk-Člověk" (něco na způsob Facebooku) se hemží fotkami Číňanů právě s cizinci, kteří se tak stanou bez jejich vědomí dobrými kamarády z Francie či USA, kteří za nimi přijeli na návštěvu. Tak si tak říkám, jakou národnost asi přisoudili mně.

Kankán v podání univerzitního orchestru

Během týdne probíhaly na kampusu náborové akce do stovky studentských klubů. Studenti se překřikovali a všemi možnými i nemožnými způsoby se snažili zlanařit tisíce nových studentů jako jsem já. Kampus tím ožil. Ulicemi pochodují studentské kapely a sportovní nadšenci představující ostatním taj-či nebo šerm. Zapsal sem se do debatního spolku a klubu snowboarďáků, který v zimě pravidelně jezdí do nedalekého zimního střediska.

Další výpravy mimo kampus se neobešly bez využiti zdejší naprosto přetížené sítě autobusů. Například když jsem jel rezervovat do agentury týdenní cestu po JV Číně plánovanou na začátek října. Každý autobus se skládá z dvoučlenné posádky. Není překvapením, že prvním členem posádky je řidič. Ale zajímavější je druhá členka. Zpravidla rázná žena má megafon a z okna diriguje dopravu okolo, aby ostatní řidiči či chodci uvolnili cestu autobusu a v mezidobí suchým mopem "vytírá" autobus za běžného provozu. Kdo nezažije, jen těžko pochopí!

Včera jsem navštívil poprvé svého nového zaměstnavatele. Hádejte! ...

"DÍ-YÍ KE"

第一课

Připadal jsem si jako v prváku na gymplu. Vstávání tak, abych byl na osmou ve škole. Svačina do batohu, připravené domácí úkoly a pořádně ořezaná tužka. Tady asi všechny podobnosti končí.

davy turistů zaplavují město každý den

Na nový školní režim jsem si zvykl poměrně rychle. Vzhledem k tomu, že učebny v "C-building" jsou jen 3 minuty jízdy na kole po kampusu, tak v  porovnání s některými spolužáky, kteří musí dojíždět až hodinu a půl na kurzy čínštiny, se mých pár šlápnutí stává příjemnou ranní rutinou. Zprvu až polovojenský styl opakování každého znaku působil jako výcvik na vojně, kterou jsem naštěstí nikdy nemusel projít. Naše hlavní lektorka LÍ Man nás rozhodně šetřit nebude. Vysoké nároky a očekávání byly odměněny hned v pátek, kdy poslední blok byl věnován diskuzi na libovolné téma. Prvotní zdráhání se velmi rychle překlenulo v nečekanou debatu o stavu čínské společnosti, nezájmu lidí jakkoliv zasahovat do politických otázek a v neposlední řadě problematice Tchaj-wanu, která není tak zásadní, jak to západní média vykreslují. Zdejší sdělovací prostředky, ani učebnice snahy o samostatnost Čínské republiky nezmiňují, proto většina Číňanů žijících na pevnině požadavkům nerozumí a nepřipouští je.

Víkendové toulky po městě nesměřovaly nikam jinam, než do samotného srdce Činy, a to do megalomansky působícího Zakázaného města. Přístup byl až do roku 1911 zapovězen všem. Výjimku tvořila početná vojenská posádka chránící císaře a konkubíny, kterých žilo v komplexu údajně několik set najednou. První lekci čínštiny (DÍ-YÍ KE) jsem zužitkoval v terénu. Z reklamních poutačů jsem rozluštil první znaky, z kterých jsem mohl odvodit význam sdělení a pochopil jednoduché slogany telefonních společností. 

škorpión připraven do křupava 

Na sobotní večer jen tak asi nezapomenu. Noční trh Wangfujin nabízí zejména pochutiny, které byste jen tak na ledajakém jarmarku nenašli. Psí a kočičí maso byste tady hledali marně. Ale ten kdo si rád pochutná na hadím masu, mořských konících, pavoucích či škorpiónech tu rozhodně najde to své. Když jsem zúžil svůj výběr na hada a škorpióna, tak jsem se nakonec rozhodl pro dva škorpióny na špejli. No lahoda. Karaoke tady v Asii opravdu frčí. Není nic lepšího než s partou mladých Číňanů, které sem viděl poprvé v životě, prozpívat noc a rozloučit se v čínštině dle rozhovoru 2 ze čtvrteční hodiny konverzace.

Dnešní den jsem věnoval obhlídce sportovišť, které připomínají dny, kdy se "nová Čína" představila světu během letních olympijských her v roce 2008. Ač se údržbáři snaží udržet lesk národního stadionu ve tvaru ptačího hnízda, je znát, že využitelnost je minimální.

"One World One Dream"

Svět kolem mě mi už nepřijde tak cizí a vzdálený, jak tomu bylo před 14 dny, když jsem přistál v Severním městě...

"ZHONGQIU JIÉ"

中秋節


Jedna pětina světové populace slavila na začátku tohoto týdne svátek, o kterém jen málokdo v Evropě kdy slyšel. Mid-Autumn Festival se slaví nejen v Číně, ale i v Thajsku či na Thaj-wanu.

tradiční císařský oděv na odpočinek
- skoro jako české tepláky

Mé první pondělí v Číně bylo až podivně klidné. Kampus i ulice zely prázdnotou, teď už s jistotou vím, že to bylo kvůli státnímu svátku, který je v Číně tradicí posledních 3000 let. Využil jsem jedné z posledních příležitostí si přispat a tak mojí jedinou starostí bylo, zda najdu svou kuchařku tam, kde jsem ji v pátek zahlédl naposledy. Letmým úsměvem jsme stvrdili naši dohodu ohledně doporučení, která jídla bych už mohl zvládnout. Už ví, co mi chutná!

Za zvuku ohňostrojů v den oslav Zhongqiu Jié jsem si pustil čínskou státní televizi CCTV, která nabízí na 18 kanálech nepřeberné množství zábavy od kreslených pořadů, přes asijské telenovely - obzvlášť dějově pestré - po zpravodajský kanál 3, který vysílá v angličtině. Hodinová debata s bývalým britským premiérem Tony Blairem byla zajímavá zejména z pohledu složení publika a sofistikovaných otázek studentů. Otázky pokládané mými čínskými vrstevníky byli v dokonalé angličtině s britským či americkým přízvukem. Nedá se říci, že by publikum bylo náhodně vybráno, či že by reprezentovalo opravdový vzorek čínské mládeže. O to zábavněji tento pořad působil.

letní palác skrz smogovou clonu

Na druhý den byla připravena cyklovýprava za brány areálu školy. Jedním z nejzajímavějších míst v Pekingu je Summer Palace. Obrovský palácový komplex sloužil v minulosti k radovánkám (hádejte jakým) výhradně císařům. Pro Číňany má zejména symbolickou hodnotu. Během druhé opiové války, v druhé polovině 19.století, Francouzi a Angličané velkou část areálu zdevastovali a  jako lup si odnesli značnou část původního inventáře. Jeden z posledních čínských císařů nechal palác přestavět zpět do původní podoby. Summer Palace slouží tedy mimo jiné i jako připomínka období, kdy Čína byla obětí nájezdů jak sousedních, tak vzdálených národů. A opět i zde jsme působili jako exotičtí zástupci vzdálených národů. Zprvu ostýchaví Číňané se chtěli i zde vyfotit s námi - Evropany. Pokaždý je to hrozná sranda. 

středem zájmu pro čínské turisty v Pekingu

Před nástupem do školních lavic jsem společně s pár novými kamarády ze všech koutů světa již potřetí letos oslavil  narozeniny a mohl tak začít oficiálně první semestr studia na Tsinghua University. Možná i jako narozeninový dárek jsem od školy dostal svého "buddyho", který mě v případě nouze bude pomáhat. Jmenuje se Kitty.




První hodiny výuky ukázaly, že se tady rozhodně nudit nebudu...

"QINGHUÁ DÁXUÉ"

清华大学 

První víkend v Číně se odehrával ve znamení oficiálního zahájení v reprezentativních prostorách školy a další průzkumné cesty, tentokrát do zahrad, které v dávné minulosti sloužili císařům.

budoucí studenti Tsinghua

V sobotu ráno jsem se snad už konečně zbavil jetlegu. Takže asi bude něco pravdy na tom, že kolik časových pásem člověk procestuje, tolik dnů mu trvá, než se tělo nastaví na jiné zeměpisné pásmo. Hned po probuzení mě čekalo nemilé překvapení, když jsem zjistil, že kuchařka, která alespoň trochu umí anglicky, si na víkend vzala asi dovolenou. Záhy jsem si však uvědomil, že to bude nesmysl, když v Číně něco jako "dovolená" neexistuje. To nic neměnilo na faktu, že jsem si musel poradit sám a pokusil jsem se objevit jídlo, které by nemuselo být tolik pálivé. Nepovedlo se.

O sobotní program se nám poprvé postaralo středisko pro zahraniční studenty. Ceremoniál trvající 3 hodiny se neobešel bez instrukcí podobným: "Neprovozujte prostituci, nemáte na to povolení či nesnažte se vniknout do zakázaných vojenských území." Další zajímavou informací je fakt, že Tsinghua University (QINGHUA DAXUE) patří mezi devět elitních škol tvořících čínskou obdobu americké IVY League, tedy sdružení nejprestižnějších univerzit v zemi. Není tedy divu, že mezi bývalé studenty se například řadí současný předseda Komunistické strany ČLR Hu Jintao či jeho nástupce Xi Jinping. Ano, tady na rozdíl od nás znají jméno budoucího prezidenta dopředu, aby bylo předání moci klidnější. Nás všechny asi nejvíce pobavila informace, že v rámci plánu "50 let práce ve zdraví" jsou všichni čínští studenti povinni každý den v 16:30 zanechat studia a práce a minimálně půl hodiny času věnovat sportu. Kdyby náhodou někdo zapomněl, tak jsou připraveny hlásné trouby, které včas studenty upozorní, že je čas cvičit!

trochu to připomínalo hvězdnou
 pěchotu ze Superstar

Po příjemném večerním posezení v jednom ze zdejších barů, kde se scházejí cizinci i domácí, jsem se na druhý den vydal ve společnosti spolužáka Lawrence a jeho čínského kamaráda Oliho do centra Pekingu, kde se mimo jiné nacházejí císařské zahrady BeiHai postavené během vlády dynastie Ming (po nich už byli pouze císaři z dynastie Qing, která skončila v roce 1911). Palácové komplexy tvoří ideální místo k odpočinku. Nejvíce mě nadchli čínští důchodci, kteří pravidelně vyrážejí do těchto zahrad a na pozadí kulis tradičních čínských melodií tancuji nebo zpívají nebo pomocí velkých štětců malují na zem čínské kaligramy. Po již tradičním focení ze zvědavými Číňany, jsme navštívili podnik vyhlášený vynikající přípravou pekingské kachny. Pokud si myslíte, že se jedná o kopec rýže a k tomu kachní maso zalité hnědou omáčkou (v Čechách také známé jako "M30"), pak jste na omylu. Člověk si finální pokrm musí připravit sám. Vůbec to není složité, naopak je to příjemné zpestření při stolování. Jídlo je jednoduché, ale vynikající! Není proto divu, že pekingskou kachnu často gurmáni z celého světa označují za jídlo, které člověk musí ochutnat, než zemře.

北京烤鸭 - pekingská kachna

Až na konci dnešního dne jsem si vzpomněl, co vlastně znamená QINGHUA. Filozofický podtext člověk najde prostě všude. "Qing" znamená talent a "Hua" morální zásadovost.

Doufám, že zítra bude moje oblíbená kuchařka zpět z dovolené...

"ANG - DÉ - LÍ"

昂德里 

Ano, i já jsem měl stejný pocit, když jsem viděl poprvé na papíru tyto tři znaky. Co to je?

nepostradatelné pro pohyb na kampusu

Není to nic jiného než mé jméno ve fonetickém přepisu do čínských znaků. Nezbylo než se smířit s tím, že po zbytek mého života bude mé jméno vypadat jako horní část těla s divnou hlavou (první znak) a televize posazená na stole (poslední znak). Po přidělení jména a čísla učebny, kde jsem absolvoval test sloužící k rozdělení studentů na skupiny dle jazykové (ne)znalosti, mi  do rukou přistál tří stránkový text (samozřejmě celý ve znacích), kde jsem měl jako začátečník dokázat nakolik znám mandarínštinu. Vzhledem k tomu, že jsem nedokázal rozluštit ani zadání, natož možné varianty, jsem s úsměvem odevzdal prázdný papír s podpisem Ang-dé-lí. Neotálel jsem, protože mě čekal důležitý úkol a to nákup "lidového" kola. Před mýma očima smontovaný, dvoukolý černý velocipéd se do teď nerozpadl ač stál v přepočtu 442 korun, tak můžu jen hádat, jak dlouho vydrží!

pohled na rušnou křižovatku za branami kampusu

Další ze včerejších aktivit byl nákup nové SIMkarty. Pro mě doposud jednoduchý úkol. Představte si, že přijdete do klasické prodejny například Vodafone, kde běžně pracuje 3 - 5 osob. Já vstoupil do prodejny podobné velikosti a ražení. K mému překvapení tak 12  - 15 prodejců se mi naráz snažilo nabízet různé služby (mobilní). (Chvíli jim trvalo, než pochopili, ze jim vůbec nerozumím). Nejodvážnější z nich přistoupil a v lámané angličtině mi nabídl SIM kartu za zvýhodněnou cenu, jen kvůli tomu, že je v telefonním čísle obsažená "čtyřka", která v Číně přináší smůlu. Proto třeba některé budovy nemají ve výtahu značené čtvrté podlaží a radši ho rovnou přeskočí.

náměstí nebeského "klidu"

Dnes, přesně 35 let od smrti 毛泽东 (Mao Ce-tunga), jsem se vydal na náměstí nebeského klidu, kde sám dohlíží na rušné náměstí. Při návštěvě centra jsem si až uvědomil, jak funguje jiné státní zřízení. Dáma středního věku a asijského vzhledu se v samotném srdci náměstí začala modlit. To okamžitě vzbudilo pozornost kolemjdoucích. Během několika málo vteřin přistoupili k ženě policisté v civilu a okamžitě legitimovali. Hned záhy uniformovaní strážníci odvedli "podezřelou" ženu k policejnímu vozu. 

Po pózování s Číňany, kteří toužili mít fotku s pravými Evropany, jsem se vydal do bočních uliček centra, abych si vychutnat PRVNÍ(!!!) pivo v životě. Čínské pivo Tsingtao docela ujde. 

Na každém rohu je vidět, jakým vývojem prochází Čína. Není proto divu, že první znak mého jména (horní část těla s divnou hlavou) znamená "prosperita". Druhý symbol značí ctnost/slušnost.

S Pekingem si začínám čím dál víc rozumět!

"Í - ÁR - Í"

První momenty v Číně se neobešly bez smíšených pocitů.

Po bezesném letu jsem se ocitl na druhém největším letišti světa, které rychle dohání Atlantu v počtu přepravených pasažérů. V 7 ráno není úplně ideální přiletět, protože začíná klasická dopravní zácpa. Dvě hodiny jsem vstřebával první dojmy v taxíku. Povědomé zvuky v rádiu mi připomínali Evropu 2, ale po chvíli jsem si uvědomil, že vůbec ničemu nerozumím. Taxikář mě vyhodil přímo před budovou, která je určena pro zahraniční studenty. Dle předpovědi mělo být jasno a teploměr měl sahat ke 30 stupňům. To asi platí, ale až několik set metrů nad zemí, kde není vrstva smogu, který, jak všichni tvrdí, je pro Peking tak typický.

Po administrativní mašinérii, kterou si musí projít každý nováček na Tsinghua University, jsem dostal klíč od pokoje, který se stal na půl roku mým domovem. Kvůli jetlegu a asijskému šok jsem nebyl první den schopen moc jíst. Ono to ani moc nejde, když člověk přijde do menzy a nikdo mu nedokáže poradit jaký "znak" vlastně může znamenat poživatelné jídlo.

první pořádná večeře - druhý den

Teď už druhý den si člověk pomalu zvyká na všechny ty cizí podněty. V příručce pro nováčky se člověk na osmi stranách hustého textu dozví, co všechno je zakázáno. A Motto, které inspiruje všechny studenty Tsinghua Uni zní: "Self discipline and social commitment." Hned názorně jsem to mohl poznal na vlastní kůži, kdy všichni prváci ― pouze Číňani se první tři týdny studia každý večer převléknou do uniforem a kampusem pochodují a pokřikují všemožná hesla. Malým osobním vítězstvím bylo, že jsem jednomu z nich rozuměl: "Í - ÁR - Í" totiž znamená " RAZ DVA RAZ". Vzhledem k tomu, že většina z necelých 40 000 studentů žije na kampusu. A vzhledem k tomu, že tisíce z nich jsou nováčky, tak jen stěží lze popsat, když se proti mě řítila malá čínská lidová osvobozenecká armáda.

nácvik na večerní pochod prváků

Přivítání opravdu velkolepé...