"DÍ-YÍ KE"

第一课

Připadal jsem si jako v prváku na gymplu. Vstávání tak, abych byl na osmou ve škole. Svačina do batohu, připravené domácí úkoly a pořádně ořezaná tužka. Tady asi všechny podobnosti končí.

davy turistů zaplavují město každý den

Na nový školní režim jsem si zvykl poměrně rychle. Vzhledem k tomu, že učebny v "C-building" jsou jen 3 minuty jízdy na kole po kampusu, tak v  porovnání s některými spolužáky, kteří musí dojíždět až hodinu a půl na kurzy čínštiny, se mých pár šlápnutí stává příjemnou ranní rutinou. Zprvu až polovojenský styl opakování každého znaku působil jako výcvik na vojně, kterou jsem naštěstí nikdy nemusel projít. Naše hlavní lektorka LÍ Man nás rozhodně šetřit nebude. Vysoké nároky a očekávání byly odměněny hned v pátek, kdy poslední blok byl věnován diskuzi na libovolné téma. Prvotní zdráhání se velmi rychle překlenulo v nečekanou debatu o stavu čínské společnosti, nezájmu lidí jakkoliv zasahovat do politických otázek a v neposlední řadě problematice Tchaj-wanu, která není tak zásadní, jak to západní média vykreslují. Zdejší sdělovací prostředky, ani učebnice snahy o samostatnost Čínské republiky nezmiňují, proto většina Číňanů žijících na pevnině požadavkům nerozumí a nepřipouští je.

Víkendové toulky po městě nesměřovaly nikam jinam, než do samotného srdce Činy, a to do megalomansky působícího Zakázaného města. Přístup byl až do roku 1911 zapovězen všem. Výjimku tvořila početná vojenská posádka chránící císaře a konkubíny, kterých žilo v komplexu údajně několik set najednou. První lekci čínštiny (DÍ-YÍ KE) jsem zužitkoval v terénu. Z reklamních poutačů jsem rozluštil první znaky, z kterých jsem mohl odvodit význam sdělení a pochopil jednoduché slogany telefonních společností. 

škorpión připraven do křupava 

Na sobotní večer jen tak asi nezapomenu. Noční trh Wangfujin nabízí zejména pochutiny, které byste jen tak na ledajakém jarmarku nenašli. Psí a kočičí maso byste tady hledali marně. Ale ten kdo si rád pochutná na hadím masu, mořských konících, pavoucích či škorpiónech tu rozhodně najde to své. Když jsem zúžil svůj výběr na hada a škorpióna, tak jsem se nakonec rozhodl pro dva škorpióny na špejli. No lahoda. Karaoke tady v Asii opravdu frčí. Není nic lepšího než s partou mladých Číňanů, které sem viděl poprvé v životě, prozpívat noc a rozloučit se v čínštině dle rozhovoru 2 ze čtvrteční hodiny konverzace.

Dnešní den jsem věnoval obhlídce sportovišť, které připomínají dny, kdy se "nová Čína" představila světu během letních olympijských her v roce 2008. Ač se údržbáři snaží udržet lesk národního stadionu ve tvaru ptačího hnízda, je znát, že využitelnost je minimální.

"One World One Dream"

Svět kolem mě mi už nepřijde tak cizí a vzdálený, jak tomu bylo před 14 dny, když jsem přistál v Severním městě...