北京到了
3 týdny v Čechách utekly zběsilým tempem a já se opět ocitl v asijské novodobé džungli. Návrat do Pekingu byl nesrovnatelně příjemnější než před půl rokem, kdy jsem do Severního města zavítal.
 |
| Uvítací delegace při příjezdu na kampus |
 |
| Jedna ze 4 nových učitelek |
Oproti zářijovému příjezdu jsem neměl moc času na rozkoukání, a tak jsem musel jetleg překonávat i během prvních školních dnů. Pravidelně jsem se budil ve 4 ráno, alespoň jsem tak mohl dohánět čínské nedodělky, které se tady za 3 týdny mojí nepřítomnosti nakupily. Hned druhý den po příjezdu jsem zjistil, v jaké skupině budu další 4 měsíce trávit čas na hodinách čínštiny. Studijní výsledky z minulého semestru byly dostačující proto, abych mohl přeskočit jednu úroveň. Spolužáci patří vesměs mezi studenty, co umí dobře čínsky, ale pořádně nikdy v Číně nebyli. Mám oproti nim malý náskok a tempo, ve kterém se odehrávají první hodiny je trochu pomalejší, ale už jen z úkolů, které jsme dostali na víkend, vím, že tomu tak dlouho nebude.
Ve středu jsem se vypravil na akci, která se v Pekingu konala vůbec poprvé. Švédskou ambasádu napadlo oslovit všechny stážisty zastupitelských úřadů v hlavním městě a uspořádat neformální párty, kde by se tito „mladí diplomaté“ sešli. Nakonec se nás sešlo okolo 40 lidí a akce byla opravdu úspěšná. Nově vzniknuvší FB skupina nám snad dopomůže koordinovat budoucí společné aktivity ještě snadněji. Člověka po 6 měsících života v Číně jen tak něco nepřekvapení, ale právě při cestě do centra se to opět povedlo. Fronta, která by spíše odpovídala tlačenici na lístky před zahájením oslav příchodu čínského nového roku, byla ve skutečnosti před vstupem do metra. Migrace statisíců pracovníků do měst, jako je Peking, se projevuje zejména v dopravě. Teď je například v Pekingu 14 linek metra, které už svojí kapacitou nemohou náporu miliónů lidí stačit, a dalších 5 linek je právě ve výstavbě.
 |
| Fronta už i na metro |
V sobotu jsem se rozhodl poprvé navštívit kino. Což by asi nebylo nic zas tak zajímavého. Avšak při porovnání (polo-)prázdných multikin v Čechách a jejich asijských příbuzných, je rozdíl opravdu znatelný. I ve 2 hodiny odpoledne musí člověk vystát zhruba 40minutovou frontu na lístky (v mém případě na Mission Impossible 4, která je v kinech skoro 4 měsíce). Kulturní zážitek zpestřil i fakt, že některé rozhovory byly vystřiženy či upraveny čínskými cenzory. Teď bude mým úkolem zjistit, co za scény se nelíbili úředníkům, kteří dohlížejí nad tím, co mohou Číňané vidět, a co by poškozovalo „morální hodnoty“ národa.
 |
| MI:4 - s čínskými specifiky |
Je prostě dobrej pocit, když vidím ve své práci pokrok. Ač to jsou samozřejmosti, je příjemné zjistit, že po půl roce, co jsem zahájil svojí „čínskou pouť“, se dorozumím skoro všude. Cesta taxíkem z letiště na kolej, tak byla o poznání příjemnější, než když jsem přijel v září 2011 do smogem-zahaleného Pekingu vůbec poprvé…
