"T´AI-CHI-CH´UAN"

太极拳

Vlídné počasí opouští Peking. Přichází několikaměsíční období, kdy jedny ponožky stačit nebudou. Rozhodl jsem se obrnit zdraví vitamíny a sportem. Absolvoval jsem první lekce tai-chi a karate. Jak se říká ve zdravém těle zdravý duch.

Čínská verze Cadillacu One pro prezidenta

Vzhledem k tomu, že po nás nevyžadují učitelé již tolik práce doma, tak jsem si mohl dovolit nabrat nové aktivity. Již v předchozím týdnu jsem navštívil Chinese language corner, který je určen všem nadšencům usilujícím o zdokonalení hovorové čínštiny mimo rámec běžné výuky.  V minulých týdnech jsem se setkal s jistou mírou zdrženlivosti ze strany Číňanů. Vzhledem k tomu, že většina z nich má nízké sebevědomí a pochybují o svých jazykových dovednostech, nijak zvlášť nevyhledávají kontakt s cizinci. Proto jsou tato setkání ideální na navázání nových kamarádství s Číňany se zájmem o cizí kultury. Praxe je taková, že jejich znalosti angličtiny jsou ve srovnání s Českou republikou mnohonásobně vyšší. Pracovitost a neutuchající píle jsou vlastnosti většiny studentů. 

Tai-Chi vypadá jednoduše, samotná realizace už je horší!

 Právě v tomto jazykovém kroužku jsem se měl možnost seznámit s Zhangem, který studuje optiku. Pochází z autonomní oblasti Ningxia. Tento správní celek s muslimskou menšinou je jedním nejmenších v Číně. Žije zde pouze šest miliónů obyvatel. Každoročně zde dokončí střední školu na 50 tisíc studentů, kteří všichni touží studovat na jedné z prestižních pekingských univerzit. Zhang je jedním z 20 studentů, kteří byli mezi nejlepšími a mohli začít studovat na Tsinghua University. Na jedno místo připadalo neuvěřitelných 2500 zájemců. Důležité zmínit, že se nejedná o výjimečnou situaci. Pokud bychom porovnávali prestiž světových univerzit dle počtu uchazečů, tak by ty čínské daleko před všemi ostatními. Obor od oboru se samozřejmě liší. Například na jedno místo lékařské fakulty se hlásí až 4000 studentů z celé Číny. Společně s Zhangem a ostatními studenty jsme si mohli vyzkoušet lekci T´ai Chi (太极拳). Na první pohled jednoduše vypadající relaxace obsahuje škálu cviků, které rozhodně mému tělu byly cizí. Bolestivé pozice střídaly neschopnost udržet balanc. Naštěstí i všichni ostatní zkoušeli tuto duševní očistu poprvé, tak jsem neměl výčitky, že to jsem jenom já ten neschopný.

Skoro jako na koleji.

Překvapení tohoto víkendu byl zapůjčený luxusní apartmán na Donzhimen. Spolužačka Apricot získala čistě náhodou klíče od all-inclusive bytu, který jsme společně celý víkend okupovali. Výřivku, bazén a posilovnu doplnila anglická snídaně skoro až do postele. Člověk by si jednoduše zvykal na takový život, který je ale hodně vzdálený realitě dnešní Číny.

Aby toho sportu nebylo málo, tak sobotní večer zpestřila dvouhodina karate. Je to více než 15let, co jsem složil zkoušku z druhé katy v Kanadě. Samozřejmě, že většinu pohybů jsem zapomněl, ale je to jako s ostatními sporty. Postupně jsem si některé pozice oživil, a mohl se jsem tak alespoň částečně zapojit do náročného tréninku.

Největší armáda světa

 Pomyslnou třešinkou na konci tohoto týdne byla návštěva vojenského muzea v centru Pekingu. Kdo nezažije na vlastní kůži, tak nepozná, jakou roli hrají armádní složky v komunistické zemi. Průvodce mi dělal další z čínských kamarádů Yu, který sloužil rok u mariňáků, ale z vlastní vůle se rozhodl odejít kvůli všudypřítomné korupci. Pomohl mi pochopit, jaké podmínky panují v největší armádě světa. Základní plat vojáka ještě donedávna tvořil necelých 6000 korun měsíčně, nyní se příjem zdvojnásobil. Nicméně i tak jsou podmínky vojenské služby pro nás nepředstavitelně odlišné.

Museum samotné vykládá některé historické události s přihlédnutím na potřeby komunistické strany. Historické úspěchy najdete ve všech čtyřech podlažích rozsáhlé expozice, kde se o Američanech mluví jako o imperialistech a o Japoncích jako největším nepříteli socialistické Číny.

I soudruzi z ČSR tehdá věnovali unikát do sbírky.

Precizní překlady... Priceless

Sám velký Mao dohlíží na chod muzea

Vzhledem k tomu, že bude teď už jenom větší a větší kosa, tak se můžu těšit na další výpravy do muzejní pestrobarevné minulosti Číny – vždy ale s dostatečným nadhledem…

"ZHONGGUO-CAI"

中国菜

Celkem spousta mýtu kolem čínské kuchyně mě přivedla na myšlenku udělat takový kulinářský speciál, který přiblíží, co to vlastně opravdová „čína“ je.

…takže až v dalším blogovém příspěvku se teprve ukáže, zda se hodiny studia a tréninku v terénu zúročily i na akademické půdě. A hned v pondělí se ukázalo, že se celkem zúročily. Urval sem necelých 89 % procent. Většina volného času v předchozích týdnech padla na přípravy na zkoušky, proto jsem se už těšil, až začne pracovní týden a já se vrhnu na další ambasádní úkoly. Tento týden měl společného jmenovatele – média. V pondělí jsem se zúčastnil promítání filmu o pracovním nasazení prvních zahraničních novinářů v Číně po roce 1972, kdy poprvé ČLR navštívil americký prezident Nixon. Snímek s názvem Assignment: China patří do 8dílné série, která mapuje rozmanité momenty čínské historie a byl promítán na velvyslanectví Polské republiky. Středeční a čtvrteční dopoledne jsem se zúčastnil 2 událostí: první zaměřená na současnou situaci zahraničních novinářů a druhá - tiskové konference - nastiňující chystané změny na čínském mediálním trhu.

Po Marlence se jenom zaprášilo!

Co je BIO - to frčí

V pátek odpoledne jsem zavítal na Pekingský veletrh jídla, kde měla i Česká republika svůj stánek. Společnost Rudolf Jelínek a výrobce Marlenky pronikají na čínský trh a tento veletrh je ideální příležitost, jak se představit potencionálním zákazníkům a možným obchodním partnerům. Šel jsem obhlídnout i konkurenci, tedy ostatní státy, které vesměs prezentovaly stejné výrobky. Pití alkoholu je jedním z nejoblíbenějších sportů v Číně, a tak se výrobci z celého světa snaží prorazit na největším trhu světa. Těšil jsem se na ochutnávky, nicméně kukuřičný koktejl ani zeleninový milkshake mě opravdu neoslovily. Mimo toho, že většina nabízených produktů se nedala pozřít nebo už odrazovaly pohledem, lze sledovat jistý trend v tomto odvětví hospodářství. Bio-produkty jsou na vzestupu a tyto potraviny vyrobené bez chemických přísad získávají čím dál více na popularitě mezi městskou populací.

Teď několik faktů o čínské kuchyni (中国菜) a o tom, co se tady vlastně jí:

• Člověk se nikdy nesekne s rýží. Na rozdíl od Čech, kde je rýže pouze přílohou, tady tvoří základ jídla.
• Číňané milují kosti. Neexistuje, abyste dostali kuřecí první maso, které my považujeme za to nejlepší z kuřete. Ať dostane Číňan cokoliv, musí tam být kost, aby si jí mohl hezky ožužlat a poté jí mohl vyplivnout na stůl.
• Pokud máte chuť na nudle, tak ty restované „M22“, které objevíte ve většině jídelních lístku čínských restaurací v Čechách, jen s obtíží najdete zde. Pokud si v Pekingu (ale i jinde) objednáte nudle, tak před vámi přistane miska s nudlemi zalité vývarem a trochou masa. Může se přihodit, že objevíte třeba kuřecí dráp
• Velkou specialitou tady jsou černá vejce. Vidím je na každém kroku, ale ještě jsem se neodvážil ochutnat, protože fakt smrdí!
• Matoucí jsou rovněž pekařské výrobky, které vypadají jako francouzské croissanty či záviny. Většinou totiž skrývají hmotu z fazolí, která ne úplně každému chutná.
• Nezapomeňte, že pokud si v restauraci objednáte vodu, tak vždy dostanete sklenici s horkou vodou. Studená je pouze na požádání. 

Fakt bych netušil, kam se podívám v sobotu na večeři

Vzhledem k tomu, že populace Číny je skoro 3krát větší než je ta Evropské unie dohromady, existuje zde neuvěřitelně pestrobarevná paleta chutí, které cestovatel v Čině může objevit. Člověk se však musí připravit, že Číňané snědí skoro všechno. A odmítnout by bylo nezdvořilé…

Došlo i na malování meihua

"MÍNZHU"

民主

Po týdnu plném studia a následných testů jsem si konečně dopřál odpočinkový víkend. Na kampusu to opět žilo: oslavoval se den nezadaných a tzv. boys day . Od minulého týdne probíhají postupně ve všech provinciích „volby“ do lokálních zastupitelstev. A že to je způsob hlasování opravdu s čínskými specifiky!

Boys day na kampusu

 Již od minulého týdne jsem se poctivě připravoval na proběhnuvší středeční a páteční testy. Učitelé s námi probírali postupně všechny okruhy témat a gramatických jevů. Vzhledem k tomu, že mám celkem 3 předměty, tak mě čekaly 3 odlišné zkoušky čínské zdatnosti. První středeční test proběhl celkem hladce. Poslechová část by rozhodně byla mnohem náročnější, kdyby učitelka přehrála nahrávku pouze jednou. Naštěstí tomu tak nebylo a měli jsme možnost vícekrát odposlouchat několik dialogů v čínštině. Někdy se sám divím, čemu už rozumím. Pak ale vyjdu ze třídy se sebevědomím rodilého Číňana a snažím se odposlouchávat rozhovory ostatních, ale to už se tak nedaří jako ve třídě.

Číňaňi tancují a zpívají skoro všude!

Další dva oddíly testování proběhly v pátek. První z nich, osobně nazvaný „uplatni všechny znalosti – i ty, které nemáš“, trval přes 2 hodiny. Na konci 5stránkové písemky jsem ještě vyšvihl esej na téma můj kamarád. Ústní částí jsem zakončil zkouškové martýrium v polovině semestru. S výsledky budeme obeznámeni zítra, takže až v dalším blogovém příspěvku se teprve ukáže, zda se hodiny studia a tréninku v terénu zúročily i na akademické půdě. Zkouškové se netýkalo jen mezinárodních studentů, ale i místních. Na konci týdne proběhly na kampusu další studentské akce. V pátek se zde oslavoval den nezadaných. Každoročně připadá svátek na 11. 11., tedy opravdu Singles day. Je to vlastně opak Svátku sv. Valentýna. Tím spíš je to tady populární, když na kampusu je odhadem 3x více kluků než děvčat. Proto tady vznikla tradice Boys day, kdy pro ně děvčata připravují sportovní a jiné aktivity. Problém nevyrovnaného počtu mužů a žen není jen na kampusu Tsinghua University, ale v celé Číně. Kvůli politice jednoho dítěte je preferované mužské pohlaví novorozence, logicky se to promítá do demografického vývoje populace, muži mají tak často problém najít partnerku.

Místo modliteb oplývající červenou

A pokud se tady zrovna neoslavuje nějaký čínsky zvláštní svátek, tak se tady volí! Ano, i v Číně jsou volby, ale jsou dost specifické. Od minulého týdne do příštího roku potrvá hlasování do krajských a městských zastupitelstev, kterého se mohou zúčastnit všichni Číňané starší 18let. Je v tom ale malý háček. Na rozdíl od voleb, které známe my, a v kterých můžeme svobodně vybrat zástupce z různých politických stran, je tomu v Číně jinak. Čínský koncept demokracie (mínzhu) je z podstaty věci odlišný. Kandidáti musejí být předem prověřeni a schváleni volební komisí, která je samozřejmě řízena Komunistickou stranou. Pokud se názory kandidáta neshodují s idejemi komunismu, tak má jedinec dopředu prohraný boj. Dále se na kandidátku probije jen ten, kdo má konexe v lokálním sdružení, které posvětí, že je opravdu spolehlivý a vhodný kandidát. Jediný moment, který se dá považovat za demokratický, je když volič přijde do volební místnosti a může si vybrat z předem prověřených osob a vhodit svůj hlas do urny. Takovéto rádoby volby tu probíhají každých 5 let a účastní se jich na 900 miliónů občanů. V letošním a příštím roce bude zvoleno do zastupitelstev více než 2 miliony nových reprezentantů lidu, stejně tak jako byl kdysi zvolen sám velký Mao.

Tak tady sem rozhodně naposledy nebyl!

V pátek proběhla pořádná party v klubu Vics, kde jsem tentokrát nemohl chybět. Zde se schází pekingská zlatá mládež a cizáci z celého světa. Sobotu jsem tak skoro celou dobíjel vybité baterky z protančené noci. V neděli jsem strávil odpoledne se svoji šéfkou z ambasády. Diskutovali jsme o smyslu české zahraniční politiky a prací diplomatů. Několikahodinové povídání mě opět utvrdilo v tom, že jdu tím správným směrem…

„CHÁNGCHÉNG“

长城

Postupné zotavení, dohánění školních povinností a průlomový den dávající smysl mému studiu – to vše a mnohem více během prvního listopadového týdne v Číně.

Hodinový výšlap se rozhodně vyplatil!

Dnes jsou to přesně 2 měsíce, co jsem poprvé vstoupil na území pevninské Číny. Mám tedy za sebou již jednu čtvrtinu celé výpravy do krajů vzdálených. Za tu dobu jsem měl možnost poznat spoustu zajímavých lidí a od každého se dozvědět střípky informací, které se postupně skládají do pestrobarevné mozaiky. Jen těžko usuzovat, jaký osud tuto pomyslnou mozaiku čeká. Doposud postupně přibývaly převážně pozitivní dojmy a zkušenosti. Poznávání Číňanů a země jako takové, je výzva, která vyžaduje hodně úsilí, ale věřím, že v budoucnu se mnou vynaložené úsilí zúročí. Vypětí sil jsem musel rovněž soustředit na zotavení z nepříjemné nemoci. Teď už se vše nachází v normálu.  Dostatek vitamínů a chuť jíst jsou zpět.

Jen pro představu, jak daleko jsem za 2 měsíce pokročil.

V minulém týdnu slavila jedna z mých učitelek narozeniny. Tuto informaci jsme získali čistě náhodou a bohužel se zpožděním, tak nebyl moc prostor reagovat. Dodatečně jsme popřáli ke kulatinám. Na oplátku nám kantorka vysvětlila, jak se slaví tradiční narozeniny v Číně.  Samozřejmě vliv západu se nezastaví ani před zdejší tradicí a kulturou. Narozeninový dort, takový jaký ho známe my, je při oslavě samozřejmostí. Starší generace, ale nic jako narozeninový dort neznají. Dříve se totiž připravovala pro oslavence nudle.  Ale ne ledajaká! Čím je nudle delší, tím větší zdraví a dlouhověkost oslavenci přejeme. Chápu, že dort působí na oslavence přitažlivěji, než nudle, které tady mají každý den k snídani, obědu a večeři.

Kachní hlava přišla při porcování  na řadu jako první.

Tak když už jsem u toho jídla, tak zmíním důležitou informaci, která se bude hodit každému, kdo se do Číny teprve chystá. Čínská kultura stolování nabízí mnoho odlišností od našich západních zvyklostí. Pokud cizinec stoluje s Číňany, tak se nesmí nechat zaskočit, tím co bude na stole, případně tím, co musí jako ten vážený host sníst. Není ničím výjimečným, když při večeři na stole přistane ryba. Na rozdíl od Evropy je ale připravená bez vykostění či porcování. Hostitel většinou lpí na tom, aby návštěva začala jako první a vzala si to nejlepší, co se na stole nachází. V tomto případě by to byla samotná rybí hlava. Analogická situace přichází u ostatních zvířat. Číňana uznávajícího tradiční hodnoty byste tak mohli urazit, pokud byste se nepustili do hlavy jakéhokoliv zvířete, které zrovna na stole bude. Číňané mají takové přísloví: „Jíme všechno, co létá, kromě letadel. Sníme všechno, co stojí na 4 nohou, kromě lavice. Pochutnáme si na všem, co stojí na 2 nohou, kromě člověka.“… Tak alespoň už vím, co na stole nenajdu. Ale jako zúžení možností to moc nepomáhá.

První listopadovou sobotu jsem se konečně vypravil na Velkou čínskou zeď (Chángchéng), konkrétně na Mutianyu, úsek zdi 80km severovýchodně od Pekingu. Výprava se uskutečnila při příležitosti návštěvy kamaráda z Rakouska, kterého jsem poznal během jednoho z Rotary kempů, kterých jsem se v minulosti účastnil. Den byl zcela průlomový, protože hned několikrát došlo na konverzaci zcela v čínštině. Poprvé asi 20minutové debatování s řidičem minivanu o tom, který z přístupných úseků Velké zdi přitahuje více turistů a proč. V závěru mi nabídl, zda bych nechtěl jeho dceru. S díky jsem odmítl a společně s kamarády jsme se vydali na hodinový výšlap směrem k vrcholku pohoří, kde se táhne samotná zeď, která nabízí opravdu impozantní podívanou do všech světových stran.

Přeskočit se nám jí ale nepodařilo...

Vzhledem k tomu, že mě v příštím týdnu čekají zkoušky, tak došlo na opakování slovíček v metru, kde to (jako vždy) vzbudilo zájem ostatních. Z ničeho nic mi člověk sedící po mé pravici začal opravovat vypsaná slovíčka. Tento impuls se záhy proměnil v konverzaci (samozřejmě v čínštině) o jeho práci a mém studiu. Sem tam jsem nerozuměl, ale naštěstí uměl trochu anglicky, takže jsme nakonec oba pochopili, co ten druhý říkal. Bylo tomu tak poprvé, co jsem použil čínštinu souvisle a bez pomoci ostatních. 

Moje první video konference: NATO-China Dialogue 

Blažený pocit na konci dne byl zasloužený, a tak se těším na další podobné výpravy a náhodné konverzace v metru či autobuse. Příště snad už bez pomoci angličtiny!