"ZHONGGUO-CAI"

中国菜

Celkem spousta mýtu kolem čínské kuchyně mě přivedla na myšlenku udělat takový kulinářský speciál, který přiblíží, co to vlastně opravdová „čína“ je.

…takže až v dalším blogovém příspěvku se teprve ukáže, zda se hodiny studia a tréninku v terénu zúročily i na akademické půdě. A hned v pondělí se ukázalo, že se celkem zúročily. Urval sem necelých 89 % procent. Většina volného času v předchozích týdnech padla na přípravy na zkoušky, proto jsem se už těšil, až začne pracovní týden a já se vrhnu na další ambasádní úkoly. Tento týden měl společného jmenovatele – média. V pondělí jsem se zúčastnil promítání filmu o pracovním nasazení prvních zahraničních novinářů v Číně po roce 1972, kdy poprvé ČLR navštívil americký prezident Nixon. Snímek s názvem Assignment: China patří do 8dílné série, která mapuje rozmanité momenty čínské historie a byl promítán na velvyslanectví Polské republiky. Středeční a čtvrteční dopoledne jsem se zúčastnil 2 událostí: první zaměřená na současnou situaci zahraničních novinářů a druhá - tiskové konference - nastiňující chystané změny na čínském mediálním trhu.

Po Marlence se jenom zaprášilo!

Co je BIO - to frčí

V pátek odpoledne jsem zavítal na Pekingský veletrh jídla, kde měla i Česká republika svůj stánek. Společnost Rudolf Jelínek a výrobce Marlenky pronikají na čínský trh a tento veletrh je ideální příležitost, jak se představit potencionálním zákazníkům a možným obchodním partnerům. Šel jsem obhlídnout i konkurenci, tedy ostatní státy, které vesměs prezentovaly stejné výrobky. Pití alkoholu je jedním z nejoblíbenějších sportů v Číně, a tak se výrobci z celého světa snaží prorazit na největším trhu světa. Těšil jsem se na ochutnávky, nicméně kukuřičný koktejl ani zeleninový milkshake mě opravdu neoslovily. Mimo toho, že většina nabízených produktů se nedala pozřít nebo už odrazovaly pohledem, lze sledovat jistý trend v tomto odvětví hospodářství. Bio-produkty jsou na vzestupu a tyto potraviny vyrobené bez chemických přísad získávají čím dál více na popularitě mezi městskou populací.

Teď několik faktů o čínské kuchyni (中国菜) a o tom, co se tady vlastně jí:

• Člověk se nikdy nesekne s rýží. Na rozdíl od Čech, kde je rýže pouze přílohou, tady tvoří základ jídla.
• Číňané milují kosti. Neexistuje, abyste dostali kuřecí první maso, které my považujeme za to nejlepší z kuřete. Ať dostane Číňan cokoliv, musí tam být kost, aby si jí mohl hezky ožužlat a poté jí mohl vyplivnout na stůl.
• Pokud máte chuť na nudle, tak ty restované „M22“, které objevíte ve většině jídelních lístku čínských restaurací v Čechách, jen s obtíží najdete zde. Pokud si v Pekingu (ale i jinde) objednáte nudle, tak před vámi přistane miska s nudlemi zalité vývarem a trochou masa. Může se přihodit, že objevíte třeba kuřecí dráp
• Velkou specialitou tady jsou černá vejce. Vidím je na každém kroku, ale ještě jsem se neodvážil ochutnat, protože fakt smrdí!
• Matoucí jsou rovněž pekařské výrobky, které vypadají jako francouzské croissanty či záviny. Většinou totiž skrývají hmotu z fazolí, která ne úplně každému chutná.
• Nezapomeňte, že pokud si v restauraci objednáte vodu, tak vždy dostanete sklenici s horkou vodou. Studená je pouze na požádání. 

Fakt bych netušil, kam se podívám v sobotu na večeři

Vzhledem k tomu, že populace Číny je skoro 3krát větší než je ta Evropské unie dohromady, existuje zde neuvěřitelně pestrobarevná paleta chutí, které cestovatel v Čině může objevit. Člověk se však musí připravit, že Číňané snědí skoro všechno. A odmítnout by bylo nezdvořilé…

Došlo i na malování meihua