"CONG BEIJING DAO SHANGHAI"

从北京到上海

Pokud se vedle čínštiny v něčem zlepšuju, tak je to rozhodně provozování služeb v cestovním ruchu. Podnikl jsem s Míšou 4. kolo po pekingských památkách a opět navštívil Shanghai – město, které mě uchvátilo ještě více než naposledy.

@ Summer Palace

Zima se naposledy vzepřela sněhovou vánicí, která tady nebyla od počátku mrazivého počasí. Od té doby se počasí každým dnem zlepšuje. Máme tady tak ideální podmínky (znovu)objevovat neznámější místa v Pekingu. Před týdnem ve středu jsme navštívili Summer Palace, tedy císařské zahrady, které byly využívány zejména během letních měsíců. Uměle vytvořené jezero a přilehlé parky v minulosti vytvářely ideální kulisy pro radovánky císařů a jejich konkubín. Před 100 lety se však v Číně změnil politický a společenský řád. Od té doby slouží tento areál, zapsaný ve světovém dědictví UNESCO, zejména návštěvníkům z celého světa. Ani tentokrát všudypřítomný smog nedovolil, abychom měli čistý výhled na dominantu areálu – císařský palác. Před několika týdny mě můj kolega z OSN pozval do restaurace, která se zaměřuje na speciality z provincie Guangdong. Již tehdy jsem si jídlo zamiloval. Hlavně kvůli tomu, že není vůbec pálivé. Po náročné turistice jsme se vydali do této prověřené restaurace. Je již teď jasné, že všechny následující výpravy, které v následujících měsících do Pekingu zavítají, do této restaurace vezmu.

Rychlík Praha-Pardubice.

Ve čtvrtek jsme se přemístili do Shanghaje. Konečně jsem mohl vedle letecké dopravy po Číně vyzkoušet i alternativu, kterou Číňanům závidí i za Pacifikem. Superrychlý vlak sviští krajinou rychlostí okolo 310km/h a nás zvládl přepravit z Pekingu do Shanghaje (从北京到上海) za necelých 5 hodin (vzdálenost 1200km). Po příjezdu nás přivítala čínská delegace. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, kdyby všichni v minulosti nenavštívili Pardubice. V přistaveném Superbu se tak ocitla poměrně zvláštní „pardubická skvadra“. Samotný program 4denní výpravy byl rozpracován na minuty, takže jsme rozhodně nezaháleli. Pátek jsme strávili na akademické půdě zdejších univerzit. Postupně jsme měli možnost poznat studenty a profesory univerzity se zaměřením na chemii (Pozn.: já ani Míša jsme nezměnili obor svého působení – vzhledem k „chemickým a přátelským“ vazbám mé rodiny jsme byli v péči taťkových kolegů a bývalých studentů).

Ocení asi jen blázni do "stromů v květináčích"

Udělali jsme trochu show pro ostatní!

Pro mě osobně největšími zážitky byla návštěva zahrad u zdejšího taoistického chrámu a nezapomenutelná vyhlídka z Pearl Tower. Kvetoucí bonsaje patřili k největším lákadlům zahrad. Vzhledem k tomu, že jsem ty svoje bonsaje neviděl od září, tak jsem se rozplýval nad každým „uměleckým dílem“. Moje mladé stromky s těmito nelze srovnávat, ale třeba za 50 let budou dělat ty moje podobnou parádu. Sobotní odpoledne jsme strávili u dominanty šanghajského centra. Vyhlídková věž (4. nejvyšší věž na světě), která nabízí podívanou z výšky 257 a 300 metrů, díky skvělému počasí umožnila pohled na Shanghai z ptačí perspektivy. Co jsme ale ani jeden nevěděli, že terasa má skleněnou podlahu. Trochu se mi zvedl kufr a roztřásly nohy. Nakonec jsme strach překovali, ale je to fakt hnus pohled dolů!

Před pořízením fotky jsem byl na čtyřech...

Po večírku ve francouzské části města jsme se ve 2 ráno vydali na speciální masáž, která se trochu zvrhla v krveprolití. Masérka mi pomocí zvláštní techniky totálně rozryla záda. Po tom, co pominulo moje prvotní zděšení, mi bylo vysvětleno, že to je způsob, jak zjistit, zda člověk je zdravý. No… myslím, že by se stačilo zeptat! Těšně před odjezdem jsme absolvovali promoci pod sochou Mao Ce Tunga, který byla završením našeho dlouhého 3denního studia na zdejší univerzitě. Po celou dobu o nás bylo opravdu perfektně postaráno. Ani jeden z nás to nečekal – o to byl prodloužený víkend příjemnější.

Vždy jsem si přál PhD z chemie! (making my dad proud)

A teď je na řadě Jižní Korea. Nejvíc se těším na osobní setkání s českým velvyslancem v Jižní Koreji a spolužačkou Alicí. Moje první kroky však povedou na nejvíce střeženou hranici světa.

"YI-YUE-YIHOU"

一月以后

V kalendáři jsem napočítal již 30 dní od chvíle, co jsem začal znovu objevovat Čínu. V týdnu proběhlo setkání s šéfem Czech Tourismu, s bývalým velvyslancem Číny v ČR a na letišti jsem v sobotu přivítal světoběžnici Míšu Škvrňákovou.

Krteček držící stráž v kanceláři Czech Tourism.

V pondělí odstartoval maraton příjemných povinností uplynulého týdne. Hned co, jsem zvládl všechny úkoly v UNDP, tak jsem se vydal na setkání s šéfem pobočky Czech Tourism v Číně. Schůzku jsem si domluvil, protože stejně jako většina lidí, jsem neměl moc představu, jak kancelář, jež má na starosti propagaci České republiky v zahraničí, funguje. Příjemné překvapení v podobě reprezentativních prostor zahájilo velmi přínosnou debatu s ředitelem pobočky Petrem Vávrou. Do seznamu činností patří zviditelnění Čech jako zajímavé destinace pro čínské turisty (kterých každoročně přijíždí o 25% více, než v roce předešlém). Příznivému vývoji napomáhá aktivní propagace na veletrzích, časté publikace v časopisech a v neposlední řadě například několikadílný seriál o cestování po ČR, který byl odvysílán na celostátní televizi. V porovnání s našimi evropskými sousedy patříme mezi nejzajímavější destinaci. Dá se tedy očekávat, že k nám v budoucnu zavítá více a více Číňanů. Třeba bych tak mohl využít své jazykové znalosti i doma.

Spolužáci z celého světa.

Vzhledem k tomu, že se nám ustálila parta spolužáků, tak jsem společně s kamarádkou z Izraele zorganizoval večeři pro třídní kolektiv. Nakonec podle hlasování zvítězila italská restaurace, která se však neukázala jako nejlepší volba. Ač byl majitel Ital, tak kuchaře měl zdejší personál, ale hlavní bylo, že jsem se dozvěděl, že mám dost zajímavý spolužáky. A spolužáci se dozvěděli, co to vlastně ta diplomacie je. Do teď jsme se bavili pouze o přestávkách, kde všichni ještě narychlo dodělávají úkoly, takže prostoru pro seznamování moc nebylo. Celkem je nás 15 – hlavně z Evropy a Asie, ale i z Burundi a USA. Další den jsem učinil významný krok k zpracování bakalářky. Po dlouhých měsících se mi povedlo sjednat rozhovor s bývalým  vládním úředníkem, který mimo jiné sloužil jako velvyslanec ČLR v Čechách a v multilaterální sekci čínského ministerstva zahraničí. Je skoro nemožné získat někoho, kdo by se vyjádřil, ale nakonec jsem zvítězil! Během dvouhodinové rozpravy jsme probrali historii působení Číny v OSN, a kde se nachází teď. Pomohl mi nastínit pravděpodobné scénáře, kam by se země mohla ubírat do budoucnosti (to by mělo být stěžejním bodem mé bakalářky). Mám inspiraci pro další četbu a pozorování chování Číny na půdě OSN.

"When Pardubice comes to Beijing."

V pátek jsem se spontánně rozhodl trochu zapařit. Blízko školy je obrovské karaoke centrum, které je každý víkend v obležení místních. Ač jsem se snažil podat dobrý výkon, tak s čínskými písničkami mám stále problém. Alespoň refrén jsem zvládal. Druhý den mi kocovina nedovolila ovládat tělo do brzkého odpoledne, ale záhadně jsem nabral v druhé části dne energii, abych vyzvedl na letišti návštěvu z Čech. Po měsíci v Číně (一月以后) přijela zvláštní velvyslankyně Pardubic. Nejen já, ale i sněhová kalamita přivítala Míšu. Tolik sněhu tady nebylo celou zimu, takže chaos v Pekingu odpovídal nezvyklému počasí. Další zajímavostí večera byla nabídka drinků v jednom z mnoha barů ve čtvrti Sanlitun. Ač jsme si pokaždé objednali stejný koktejl, tak pokaždé nám donesli úplně něco jiného. S napětím jsme vždy čekali, jaké asi daiquiri nám tentokrát donesou. Nutno podotknout, že postupně se kvalita zvyšovala.

Počasí se do druhého dne umoudřilo, sníh zmizel a my vyrazili na procházku po centru Pekingu v okolí Zakázaného města. Jako s každou návštěvou jsme jako první museli jít přivítat Maa. Následná procházka v Beihai a Houhai byla skvělou příležitostí pozorovat trénink bojového umění, kaligrafie, čínského tanga nebo na oranžovo nabarveného pudla.

Tahle část jim moc nešla, ale jinak jako z filmu!

Zítra (pondělí) zajdeme na večerní rozcvičku a kačenu a la Peking. Další hlášení podám za týden z finančního centra Číny – Šanghaje.

"LIANHEGUO KAIFA JIHUA SHU"

联合国开发计划署

Začátek března neznamenal pouze příchod vlídnějšího počasí, ale zároveň přinesl nové pracovní příležitosti a kupu přátel z celého světa.

Před branami OSN

V minulém týdnu jsem obdržel velice příjemný email. Z HR oddělení úřadovny OSN v Číně mi byla nabídnuta stáž v UNDP (United Nations Development Programme), tedy v jednom z hlavních pilířů OSN, skrze který vykonává tato organizace rozvojovou pomoc na všech kontinentech světa. Nabídka to nebyla náhodná, protože již v lednu jsem přišel do styku se členy jednoho oddělení UNDP, s kterými jsme se mimo jiné bavili o možnostech, zda a jestli bych s nimi mohl spolupracovat. Z původně jednostranného zájmu (samozřejmě toho mého) vzešla myšlenka, že by se jim mohl hodit mezinárodní student. A proto mi přišla po necelých 60 dnech tato výjimečná nabídka podílet se na výzkumu v jedné z nejdůležitějších agentur Organizace spojených národů. A co že tam vlastně budu zkoumat? Jako nejzajímavější se mi jevila pracovní skupina, která se zabývá tzv. „South-South Cooperation“, tedy spoluprácí zemí jižní polokoule. Je to kombinace zahraniční (rozvojové) politiky zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Drtivá většina zemí v těchto regionech jsou země rozvojové, proto je spojují stejné problémy, ale i výzvy. UNDP (联合国开发计划署) v této souvislosti stojí jako moderátor mezi jednotlivými zeměmi (či skupinami zemí), mezi kterými dochází k výměně zkušeností, vědomostí nebo technologií. Hlavním mottem této spolupráce je tzv: „win-win“ princip, kdy všechny strany (teoreticky, ale snad i prakticky) těží ze spolupráce, která je založená na výměně výše zmíněných informací. Během prvního týdne jsem měl připravit návrh témat, jež by se projednávaly na podzimní výroční konferenci, kterou hostí v Číně OSN. Ústředním tématem konference bude nejspíš snižování chudoby v tzv. „MICs – Middle Income Countries“, kam mimo jiné spadá i Čína. Pracovní vytížení bude podobné jako v předešlých měsících na ambasádě, nicméně budu mít konečně čas, abych se věnoval i výzkumné části své bakalářky.

Základní kámen v útrobách úřadovny

Kluci se vynasnažili...

Vedle prvních chvil na novém pracovišti jsem měl řadu dalších zážitků. Tak třeba v úterý byl ve škole „svátek děvčat“, a tak všichni kluci nosili slečnám květiny, dárky a všude visely rudé nápisy vyzdvihující klady opačného pohlaví. Je to obdoba toho, co se tady dělo na podzim, kdy stejné slavnosti byly věnovány zdejším studentům. Na to se váže dost divná příhoda. Seděl jsem v menze se svým čínským kamarádem, s kterým se pravidelně scházím a trénuju čínštinu a rozebíráme vše možné i nemožné o Číně. A tu vedle mě klečící kluk začal zavazovat tkaničku (své) slečně, s kterou právě doobědval. Na skutečnost, že kluci nosí svým partnerkám kabelky, jsem si už zvykl, ale tohle mě opět udivilo.

Jeden z mnoha sloganů "milujeme vás"

Čtvrteční a páteční večer jsem strávil ve společnosti diplomatů a stážistů na diplomatických misích. Již poněkolikáté jsme se stážisté v Pekingu sešli. Vypadá to na skvělou partu mladých lidí se stejnými zájmy. Toto prostředí je velmi inspirativní a často odcházím s novými nápady a myšlenkami. Tentokrát s nás sešlo okolo 15 lidí, zejména stážisti z ambasád evropských zemí a Kanady. V pátek po práci jsem se vrátil na místo činu – na českou ambasádu v Pekingu – při příležitosti vernisáže výstavy dvou čínských umělců. Jedna z věcí z průběhu večera, která mě zaujala při rozhovoru se studentem z Konga, byla skutečnost, že pokud jsem si někdy stěžoval, že to tu je někdy těžký, tak to jsem ještě nevěděl, s jakými nepříjemnostmi se tady musí potýkat Afričani. Vedle nechápavých pohledů a vysokého stupně zvědavosti, nemají Afričané skoro nikdy šanci chytnout taxíka. Nevím, jestli se to dá označit jako rasismus, ale lidé se jich tady prostě bojí, a tak mají v lecčem ztížené podmínky.

To, co zdobí interiér rezidence velvyslance

Abych to nekončil úplně negativně, tak se mám v příštích týdnech na co těšit. Zaprvé přijede za necelý týden vzácná návštěva z Čech – doufám, že bohemka poteče proudem. Zadruhé s touto návštěvou záhy navštívíme Šanghaj. A zatřetí jsem si koupil letenky do Jižní Koreje na první dubnový týden, takže se mám na co těšit!