"YI-YUE-YIHOU"

一月以后

V kalendáři jsem napočítal již 30 dní od chvíle, co jsem začal znovu objevovat Čínu. V týdnu proběhlo setkání s šéfem Czech Tourismu, s bývalým velvyslancem Číny v ČR a na letišti jsem v sobotu přivítal světoběžnici Míšu Škvrňákovou.

Krteček držící stráž v kanceláři Czech Tourism.

V pondělí odstartoval maraton příjemných povinností uplynulého týdne. Hned co, jsem zvládl všechny úkoly v UNDP, tak jsem se vydal na setkání s šéfem pobočky Czech Tourism v Číně. Schůzku jsem si domluvil, protože stejně jako většina lidí, jsem neměl moc představu, jak kancelář, jež má na starosti propagaci České republiky v zahraničí, funguje. Příjemné překvapení v podobě reprezentativních prostor zahájilo velmi přínosnou debatu s ředitelem pobočky Petrem Vávrou. Do seznamu činností patří zviditelnění Čech jako zajímavé destinace pro čínské turisty (kterých každoročně přijíždí o 25% více, než v roce předešlém). Příznivému vývoji napomáhá aktivní propagace na veletrzích, časté publikace v časopisech a v neposlední řadě například několikadílný seriál o cestování po ČR, který byl odvysílán na celostátní televizi. V porovnání s našimi evropskými sousedy patříme mezi nejzajímavější destinaci. Dá se tedy očekávat, že k nám v budoucnu zavítá více a více Číňanů. Třeba bych tak mohl využít své jazykové znalosti i doma.

Spolužáci z celého světa.

Vzhledem k tomu, že se nám ustálila parta spolužáků, tak jsem společně s kamarádkou z Izraele zorganizoval večeři pro třídní kolektiv. Nakonec podle hlasování zvítězila italská restaurace, která se však neukázala jako nejlepší volba. Ač byl majitel Ital, tak kuchaře měl zdejší personál, ale hlavní bylo, že jsem se dozvěděl, že mám dost zajímavý spolužáky. A spolužáci se dozvěděli, co to vlastně ta diplomacie je. Do teď jsme se bavili pouze o přestávkách, kde všichni ještě narychlo dodělávají úkoly, takže prostoru pro seznamování moc nebylo. Celkem je nás 15 – hlavně z Evropy a Asie, ale i z Burundi a USA. Další den jsem učinil významný krok k zpracování bakalářky. Po dlouhých měsících se mi povedlo sjednat rozhovor s bývalým  vládním úředníkem, který mimo jiné sloužil jako velvyslanec ČLR v Čechách a v multilaterální sekci čínského ministerstva zahraničí. Je skoro nemožné získat někoho, kdo by se vyjádřil, ale nakonec jsem zvítězil! Během dvouhodinové rozpravy jsme probrali historii působení Číny v OSN, a kde se nachází teď. Pomohl mi nastínit pravděpodobné scénáře, kam by se země mohla ubírat do budoucnosti (to by mělo být stěžejním bodem mé bakalářky). Mám inspiraci pro další četbu a pozorování chování Číny na půdě OSN.

"When Pardubice comes to Beijing."

V pátek jsem se spontánně rozhodl trochu zapařit. Blízko školy je obrovské karaoke centrum, které je každý víkend v obležení místních. Ač jsem se snažil podat dobrý výkon, tak s čínskými písničkami mám stále problém. Alespoň refrén jsem zvládal. Druhý den mi kocovina nedovolila ovládat tělo do brzkého odpoledne, ale záhadně jsem nabral v druhé části dne energii, abych vyzvedl na letišti návštěvu z Čech. Po měsíci v Číně (一月以后) přijela zvláštní velvyslankyně Pardubic. Nejen já, ale i sněhová kalamita přivítala Míšu. Tolik sněhu tady nebylo celou zimu, takže chaos v Pekingu odpovídal nezvyklému počasí. Další zajímavostí večera byla nabídka drinků v jednom z mnoha barů ve čtvrti Sanlitun. Ač jsme si pokaždé objednali stejný koktejl, tak pokaždé nám donesli úplně něco jiného. S napětím jsme vždy čekali, jaké asi daiquiri nám tentokrát donesou. Nutno podotknout, že postupně se kvalita zvyšovala.

Počasí se do druhého dne umoudřilo, sníh zmizel a my vyrazili na procházku po centru Pekingu v okolí Zakázaného města. Jako s každou návštěvou jsme jako první museli jít přivítat Maa. Následná procházka v Beihai a Houhai byla skvělou příležitostí pozorovat trénink bojového umění, kaligrafie, čínského tanga nebo na oranžovo nabarveného pudla.

Tahle část jim moc nešla, ale jinak jako z filmu!

Zítra (pondělí) zajdeme na večerní rozcvičku a kačenu a la Peking. Další hlášení podám za týden z finančního centra Číny – Šanghaje.