Druhá část expedice měla za cíl největší město Číny. Město a jeho obyvatelé mě překvapili. Když jsem se procházel po známém Bundu nebo bloudil uličkami části zvané French Concession, tak jsem si spíš připadal doma v Evropě než v Asii.
 |
| Pohled na Pudong |
Cesta autobusem trvající 3 hodiny z poslední destinace byla zvláštní hned v několika ohledech. Z očekávané zastávky na dálničním odpočívadle se stala nečekaná podívaná. Výjezdovou cestu z benzínky zatarasila dálniční policie a odmítla podat jakékoliv informace (i kdyby něco prozradili, tak pochybuju, že bychom rozuměli – tady na rozdíl od Pekingu se můžeme vymlouvat na jiný dialekt čínštiny). Po 30 minutovém čekání a pohledu na totálně prázdnou dálnici, se kolem nás prořítila kolona desítky černých limuzín a doprovodných policejních vozů. Žádný světový státník tou dobou zemi nenavštěvoval, tak si asi jen vysoce postavení úředníci snažili ušetřit čas. Mimo korupce Číňany rozčiluje nekonečný vozový park drahých limuzín, kterých vysoce postavení členové Strany často a rádi zneužívají pro svoje osobní potřeby.
 |
| stačí se otočit a hle - Paříž |
Největší dojem v Šanghaji (上海 – město nad mořem) na mě udělala promenáda „The Bund“, která nabízí podobný pohled přes vodní plochu jako v Hong Kongu. Na rozdíl od Hong Kongu rozděluje město řeka Huangpu, která přepravuje zejména turisty, kteří se vydají na plavbu výletní lodí. Můj zájem se ale soustředil na opačnou stranu promenády. Paříž nebo Vídeň? Nebyl jsem si jistý, které město mi to připomínalo více. Průvodce Lonely Planet, který mě doprovází na každém kroku při cestách, mi prozradil, že mrakodrapy a zástavba vznikala na počátku 20. století, tedy ve stejném období jako New York. Vzhledem k obrovskému vlivu cizinců, kteří sem dodnes přijíždějí hlavně za obchodem, je město zcela kosmopolitní. Má-li člověk chuť se projít mezi pařížskými městskými domy, objevovat vídeňské uličky nebo navštívit čtvrť Brooklyn, tak Šanghaj nabízí vše zmíněné a mnohem více!
 |
| ...i tohle je foceno v centru Šanghaje |
Na druhý den jsme hned z rána vyrazili do míst, kde se minulý rok Čína představila jako organizátor světové výstavy EXPO. Ano, i v roce 2011 je část areálu otevřena. Naše kroky směřovaly ke stavbě, která i přes silnou vrstvu smogu byla vidět z druhé strany řeky. Čínský pavilon zůstává stále otevřený a nabízí pohled návštěvníkovi do Číny, která rozhodně v roce 2010 ani letos nevypadá tak, jak ji tvůrci expozice vybarvují. Naštěstí jsme nemuseli čekat 6 – 7hodin (!!!) jako návštěvníci minulý rok. Pavilon vypráví příběh Číny od dávné historie a vykresluje současnost a budoucnost Číny v těch nejlepších barvách. Autoři jaksi zapomněli zmínit období vlády Mao Ce-tunga, během které se staly jedny z největších neštěstí národa jako „Velký skok vpřed“ či Kulturní revoluce. Pomyslnou třešínkou propagandy byly designové záchody evropského stylu, které běžný Číňan z venkova (tedy stále většina populace) jen těžko kdy viděl či používal. Vysoké zdi okolo maskují realitu EXPO 2010. Polorozbořené pavilony, opuštěné stánky s občerstvením a nevyužívané obrovské plochy určené k parkování slouží jako příklad čínského megalomanství a neznalosti pojmu jako udržitelný rozvoj.
 |
| čínsko-americká rodina, která pomohla při nesnázích všeho druhu |
Poslední 4 dny jsem neměl přístup na blokované stránky, tak proto až teď publikuji zajímavosti ze Šanghaje.
Tento týden jsem každé odpoledne trávil u svého nového zaměstnavatele – Ministerstva zahraničních věcí ČR. Plní se mi jeden z největších snů. První momenty byly až nečekaně příjemné a rozhodně se nudit nebudu.
O tom se ale musím rozepsat víc…
Žádné komentáře:
Okomentovat