"Í - ÁR - Í"

První momenty v Číně se neobešly bez smíšených pocitů.

Po bezesném letu jsem se ocitl na druhém největším letišti světa, které rychle dohání Atlantu v počtu přepravených pasažérů. V 7 ráno není úplně ideální přiletět, protože začíná klasická dopravní zácpa. Dvě hodiny jsem vstřebával první dojmy v taxíku. Povědomé zvuky v rádiu mi připomínali Evropu 2, ale po chvíli jsem si uvědomil, že vůbec ničemu nerozumím. Taxikář mě vyhodil přímo před budovou, která je určena pro zahraniční studenty. Dle předpovědi mělo být jasno a teploměr měl sahat ke 30 stupňům. To asi platí, ale až několik set metrů nad zemí, kde není vrstva smogu, který, jak všichni tvrdí, je pro Peking tak typický.

Po administrativní mašinérii, kterou si musí projít každý nováček na Tsinghua University, jsem dostal klíč od pokoje, který se stal na půl roku mým domovem. Kvůli jetlegu a asijskému šok jsem nebyl první den schopen moc jíst. Ono to ani moc nejde, když člověk přijde do menzy a nikdo mu nedokáže poradit jaký "znak" vlastně může znamenat poživatelné jídlo.

první pořádná večeře - druhý den

Teď už druhý den si člověk pomalu zvyká na všechny ty cizí podněty. V příručce pro nováčky se člověk na osmi stranách hustého textu dozví, co všechno je zakázáno. A Motto, které inspiruje všechny studenty Tsinghua Uni zní: "Self discipline and social commitment." Hned názorně jsem to mohl poznal na vlastní kůži, kdy všichni prváci ― pouze Číňani se první tři týdny studia každý večer převléknou do uniforem a kampusem pochodují a pokřikují všemožná hesla. Malým osobním vítězstvím bylo, že jsem jednomu z nich rozuměl: "Í - ÁR - Í" totiž znamená " RAZ DVA RAZ". Vzhledem k tomu, že většina z necelých 40 000 studentů žije na kampusu. A vzhledem k tomu, že tisíce z nich jsou nováčky, tak jen stěží lze popsat, když se proti mě řítila malá čínská lidová osvobozenecká armáda.

nácvik na večerní pochod prváků

Přivítání opravdu velkolepé...