"JIHUA CHENGYU"

計劃生育

Odlišnost kultur se může projevovat v mnoha oblastech života. V běžném každodenním bytí, podnikání nebo v pohledu na svět, který někdy působí jako globální vesnice a někdy jako naprosto odlišné a cizí kraje. Čína má mnoho tváří. Pro nás Evropany některé jen těžko pochopitelné.

mapy tady zobrazují opravdu Zemi středu uprostřed

Čtvrtý týden v Pekingu mi nabídl možnost nahlédnout do systému výchovy dětí a vzdělávání. Tento systém ovlivňuje čínskou společnost více, než jsem si doposud myslel. Kombinace čtyř-stupňového systému výuky a tzv. politiky jednoho dítěte (JiHuan-shengYu)vytváří vysoce soupeřivé prostředí a klade až nesmyslně velký tlak na mladého člověka – zejména ze strany rodiny. Já osobně jsem byl trochu v šoku, když jsem se měl možnost dozvědět více o těchto aspektech života mladých v Číně.

V roce 1979 byla zavedena pravidla, která do dnešního dne zabraňují rodinám mít libovolné množství potomků. Systém se postupně vyvíjel a dnes neumožňuje mít rodinám více než jedno dítě, výjimkou jsou vesnické oblasti, kde jsou ale povoleny pouze děti dvě a to pouze v případě, že se jako první narodí holčička. O „štěstí“ mohou mluvit rodiče, kterým se narodí dítě s postižením – mají tak právo na druhého potomka. Samozřejmě by celý systém jen stěží fungoval, kdyby nebyly zavedeny postihy za porušení této politiky. Pokud se tedy narodí do rodiny, která je etnicky většinová, tedy Han, druhé dítě, tak udělí úřady pokutu ve výši 100 000 yuanů (v přepočtu něco přes čtvrt milionu korun). Dalo by se to brát jako daň z porodu. Tím to ale nekončí. Vzhledem k tomu, že většina organizací a firem je vlastněna či kontrolována státem, tak souběžně s pokutou přichází výpověď a zápis o tomto „přestupku“. Co se tedy děje s dítětem, které se nešťastně narodí jako druhé? Plnohodnotný život ho jistě mine. Tyto černé děti nezískají „hukou“ (něco jako naše občanka) a nemůžou tedy žádat o práci či uzavírat sňatky.

jeden z mnoha, který vyrůstá bez sourozence

Aby toho nebylo málo. Zátěž na mládež během studia je nesrovnatelně větší než u nás. Hned jsem si vzpomněl na doby, když mě nebavilo odpoledko a chtěl jsem se radši ulejt ze školy. Děti na prvním stupni mají školu od pondělí do pátku od 8 ráno do 17 hodin. A to je teprve začátek. Na těch nejlepších středních školách, které jsou rozděleny na 2 stupně, probíhá výuka 7 (!!!) dní v týdnu, a to od 8 do 21 hodin jen s přestávkou na oběd, během které ale stejně nemají volno, protože musí zpracovat zadané úkoly.

Během týdne jsem navštívil Beijing Design Week, který pro mě byl milým překvapením co do mezinárodního zastoupení a celkovým zastoupením všech forem moderního umění. Většina programu se odehrávala v 798 Art Districtu, který celému projektu dodává svéráznou atmosféru  nejen kvůli tomu, že prostory jsou staré produkční haly a výrobny bývalého komplexu zbrojovky.

První říjnový den hraje v novodobé čínské historii nejdůležitější roli – v roce 1949 vznikla Čínská lidová republika. Rozhodl jsem se vyrazit na místo největších oslav, tedy na náměstí Nebeského klidu, které klidné rozhodně nebylo. V celém městě panovala radostná atmosféra. Ještě aby ne. Čínu čeká týden volna a já se svými čtyřmi spolužáky toho hodlám využít na maximum. Vyrážíme do bývalého hlavního města Nanjingu, Shanghaje a dalších měst při jižním pobřeží.

14 lidí - 14 národností aneb středeční véča po Japonsku