游览韩国
Začátek nového měsíce jsem si zpříjemnil výpravou do Koreje – té jižní, ale na pár okamžiků i do té severní. Šest dní plných poznávání Korejců, jejich historie a současné společnosti. K tomu mi dopomohli spolužačka Alice z VŠE, Korejka Yun a v neposlední řadě současný velvyslanec v Jižní Koreji Jaroslav Olša.
 |
| Stojím v Severní Koreji. Až z toho nohy pálily. |
Již na podzim jsem chtěl podniknout tuto výpravu. Důvodů je hned několik. Vzhledem k tomu, že hlavní města Číny a Jižní Koreji jsou vzdálena od sebe pouze necelých 1000 kilometrů, tak je tato země asi nejsnazší variantou, jak poznat významný stát v okolí Číny. Dále, korejská kuchyně je v Pekingu vyhlášená, tak jak jinak než na vlastní kůži se přesvědčit, jestli u nich doma to je ještě lepší. V neposlední řadě mezi nejjednodušší způsoby, jak se o dané zemi dozvědět velké množství informací je jí navštívit. V rámci svého studia se zabývám nejen Čínou, ale i ostatními státy východní Asie.
 |
| Klucí to furt hlídaj! |
Nabitý program na sebe nenechal dlouho čekat. Po nočním přeletu mezi Pekingem a Soulem jsem se hned druhý den brzo ráno vydal ve společnosti 10 studentů na jedno z nejvíce střežených míst světa – hranici Severní a Jižní Koreji. Od roku 1953, kdy skončila Korejská válka, vzniklo mezi těmito uměle rozdělenými státy (které do té doby byly jedním státním celkem po stovky let) nárazníkové pásmo, jehož jádrem je právě hranice mezi znepřátelenými státy (do dnes jsou státy de facto ve válečném stavu). Hranici (o délce 241km) z každé strany hlídají desetitisíce vojáků, dělostřelectvo a letectvo. Pro jistotu je celé pásmo důkladně zaminované, takže když přijíždíte přímo k hranici, tak máte opravdu pocit, že vjíždíte do válečné zóny (v níž skoro 60 let nepadl výstřel). Skupiny musí projít trojí kontrolou, než se dostanou do Panmunjonu, místa, kde byla podepsána dohoda o příměří. Areál je něco jako hraniční přechod, ale kdybyste se pokusili hranici překročit, tak jste v pořádném maléru. Místo, kde se člověk s foťákem může podívat do „jediného nebe na zemi“, jak označuje severokorejská propaganda svůj stát, je v konferenčním sále, který protíná v polovině 38. Rovnoběžka, tedy hranice těchto států. V celém areálu je hrobové ticho. Na rozdíl od jiných míst hranice zde na sebe vojáci míří pouze dalekohledy. Ti mají za všech okolností kamenný výraz a nosí Ray-Bany, aby Severokorejci nevěděli, co zrovna pozorují. Další informace z historie Koreji jsem si doplnil o pár dní později v Národním muzeu v Soulu.
 |
| Skoro jako "doma" v Číně. |
Jací jsou vlastně Korejci? Přátelští, většinou anglicky mluvící, skvěle se oblékající, milující kimči (divná zelenina, kterou jedí s každým jídlem) a posedlí dokonalostí (Jižní Korea má nejvyšší míru plastických operací na počet obyvatel). Ve chvíli, když jsem na ulici vytáhl mapu, bylo skoro zákonitostí, že ke mně přistoupil nějaký Korejec tázaje se, zda nepotřebuji poradit. Pak už jsem se pomalu bál mapu vyndávat. Další zajímavá věc na Korejcích je vnímání krásy. Mají ještě naléhavější potřebu než Číňané mít bílou pleť. Pokud, je zde někdo opálený, tak si o něm lidé myslí, že je možná nemocný. Francouzské farmaceutické společnosti se na billboardech předhánějí v nabídce bělících krémů, které opravdu zaručí „mrtvolný“ vzhled, který je v Koreji tak žádaný a sexy. Nevim – asi fakt otázka vkusu. Korejci si věk počítají odlišně, než jsme tomu zvyklí my v Evropě. Lidský život začíná už početím, proto Korejec narozený ve stejný den jako já bude mít věk už 9 měsíců. Do toho, když si navzájem sdělují věk, tak neříkají přesné datum, ale pouze rok, v kterém byli narozeni. Pokud bych tedy měl uvádět svůj věk v Jižní Koreji, tak jsem živ již 24 let.
 |
| Já a korejský celebrity! |
Dalším překvapením jsou česko-korejské vztahy, o kterých jsem měl možnost hovořit s českým velvyslancem v Jižní Koreji. Silné zalíbení Korejců je znát v turistice. Vedle Japonců patří právě Korejci mezi nejčastější turisty z Asie, kteří zavítají do ČR. Kvalitní hudba, klidné a čisté prostředí jsou největšími lákadly pro cestovatele. Obecné povědomí, zejména o Praze, podpořil romantický seriál odehrávající se v našem hlavním městě. Korejci tak často raději za pravou romantikou jezdí do Prahy než do Paříže. Bohužel je toto zalíbení často jednostranné a Češi o tuto zajímavou zemi nejeví moc zájem. Svědčí o tom fakt, že neexistuje česky psaný průvodce Jižní Koreou. Jistou nadějí mohou být studenti koreanistiky z Čech a bohemistiky z Koreje.
 |
| Česko-korejské vztahy v praxi... |
A jak tedy dopadla výprava do Jižní Koreje (游览韩国) za tamními specialitami? Rýže chutná jinak než v Číně. Lidé často stolují na zemi s malými stolečky. Kimči mi není po chuti. Kdo nezkusil „Korean BBQ“, tak neví, co to znamená božsky ugrilovaný maso. Nudle servírují v polévce i na ledu. Jídla nejsou až zas tak pálivá, jak jsem se obával. Prostě pestrá a vynikající kuchyně činí tuto zemi ještě zajímavější. Pokud mám shrnout dojmy z mé výpravy do hesla, pak jedině: „Korea opravdu příjemně překvapila“.
 |
| Hlavní třída v Soulu. |
Teď jsem zpět v Pekingu. Zimu vyhnalo jaro. Tento víkend jsem díky teplotám okolo 25°C mohl věnovat studiu v zahradách na kampusu. Necelé 3 měsíce a budu uzavírat významnou kapitolu svého života.
Žádné komentáře:
Okomentovat